Čekám a motor běží,
dnes jak už mnohokrát,
tvé kroky na nábřeží,
tvých řečí vodopád.
Že mnohým jsme už trapný,
vadí nám, nevadí,
ten rozdíl, málo platný,
se špatně podvádí.
Co mi brání,
pár střepů pozbírat a vrátit,
tu divnou agonii zkrátit
a vyhnout se všem pomluvám.
Co mi brání,
těm doma vzkázat, že se loučím,
anebo s tebou, že dnes končím,
ve zpětném zrcadle se ptám.
Tvůj portrét z okna stírám
a šaty rozházím,
zas hladově tě svírám,
co zvládnu, nezkazím.
Jsme oba víc než nazí,
ty lhala jsi, já lhal,
nikdo se neodplazí,
tak jak to bude dál.
Co mi brání,
pár střepů pozbírat a vrátit,
tu divnou agonii zkrátit
a vyhnout se všem pomluvám.
Co mi brání,
těm doma vzkázat, že se loučím,
anebo s tebou, že dnes končím,
ve zpětném zrcadle se ptám.
|