Plačka:
Áááá!
Dracula:
Adriano, lásko.
Adriana:
Bože! Jsi to ty?
Dracula:
Ano já! Nejsi sama!
Nesu ti šperky, klenoty!
Svá ústa tiskni na má!
A zažeň vrásky, na čele.
Adriana:
Proč jste dnes v černém, andělé?
Dracula:
Máš divný, cizí hlas.
Z tvých loktů, číší mráz!
Co tady baby stojíte, jak nemohoucí ovce?
Přivítat máte vítěze, ne domnělého vdovce!
Mou ženu chcete oplakat?
Vždyť dýchá, vždyť je živá!
Co se svící a modlitbou?
Ještě se nepohřbívá!
Kněžna se z toho vykřeše, však není žádná třtina.
Já přece přišel na křtiny!
Tak ksakru, kde mám syna?
Babice:
Smilování...
Babice 1:
To není naše vina...
Dracula:
A kdo za to může? Snad já?
Jsem snad porodní bába?
Babice 2:
Ó, pane, ta je zkušená
Babice 3:
Vidíte ji, jak byla slabá...
Dracula:
A co lékař? Kde je ten?
Šašek:
Já za ním běžel. Byl však pryč,
v domku jen jeho dcera.
Říkala, že prý ranhojič
moc chvátal do kláštera.
Dracula:
Tak tohle, už je trochu moc.
Tohle jsi přehnal, šašku.
Stráže! S tím lotrem na pranýř!
Tam prožij dlouhou, krutou noc,
než dohraješ svou frašku!
Jděte mi všichni z očí!
...
Tebe, má lásko jediná,
na nejsvětějším loži,
v slzách teď prosí hrdina:
probuď se - promluv - ožij!
Adriana:
Vím, že jsi se mnou,
jsem tvá jediná,
s tou vírou se, lásko má,
tak krásně usíná...
Dracula:
Adriano, Adriano!
Můj plod v tobě zrál,
zůstaň, dýchej dál,
šťastné ráno!
Kam tak chvátáš, Adriano?
Tam do věčných bran,
jsou už dokořán.
Dokonáno! |
Dracula:
