|
|
Operace Artaban - Zatracený Operace Artaban - Zatracený |
| Je to šíp, který letí vpřed
Vše setne hrotem ostrým svým
Bere i něco přinese
A to je jeho poselstvím
Jednoho jen tak neskolí
Ten šíp, co jmenuje se čas
Ten jeden je tvor upíří
Když přijde, cítíš v zádech mráz
Řeka, která stále teče, ztupí každé ostří meče
Co sebere nenavrátí, on ale ví kam se ztratit
Doba, ta se stále mění, historie, mravy taky
Jenom jeho nic tak nezmění
Nic nedává, jenom si bere
Bere a možná všechno dá
Přežije jedině ta oběť
Co stereotypem pohrdá
Stereotyp, který bere krásu
Jiskra v oku navždy zhasíná
Že hřbitovy jsou větší nežli města
To smrtelník nikdy nepozná
Všichni kolem stárnou u něj to nevidí
Neví, jak to zvládnout, tak mu závidí
Není zas tak mladý, jak mohlo by se zdát
To srdce buší hlasitě a nechce se vzdát
Jak to bývá lidé závidí
Tu mladost a do života chuť
Přes závoj nenávisti nevidí
Na jejich krev nemá vůbec chuť
Vzali palici a kůl
Chystali se a on usínal
Když probodli nezkrotné srdce
Všem nočním ptákům zazpíval
My patříme k armádě ztracených
Žádná doba nás nezmění
Vyrážíme k pomstě za bratra
Vrazi zavírejte stavení |
| |
