Šedivé postavy kráčí po náměstí,
rukama lapají po střípcích hvězd,
dinárky cinkají písničku zlatého štěstí,
poutník si usedá - znavený z dalekých cest.
Na plácku v sídlišti děti si pod stromy hrají,
nežli se nadějí, také se nechají svést
životem který jim sudičky v kolébce dají
v špinavých ulicích velikých měst.
Muž kabát odkládá, je to můj anděl strážný,
s decentní úklonou ruku mi podává,
klátí se opilý, po léta známe se z básní,
dlouze mu vyprávím, on zatím pospává.
Prosím tě anděli zas bych chtěl mít trochu štěstí,
peří ti pelichá, mnoho už neuneseš,
dva drobné penízky dávám ti na konci cesty,
převozník nečeká, no tak už radši běž!
Do Rajské zahrady přichází podivné časy,
nosíme úsměvy, přetvářka - další lež,
plastové panence vyrval jsem blonďaté vlasy,
teď sedí schoulená, stydí se za svou pleš.
|
