Ami                               G

1) V portálu kostela slouží žebráckou mši,

    Ami                            G

    naivním věřícím za dary slibuje ráj,

    F                                  C

    káže o propasti, na dně níž bezmála stál,

     F                                E

    namísto kadidlem šat jeho zatuchle čpí.



2) Z rozmaru pánů se potýká s krizí,

    co od úst se snaží mu urvat i chléb,

    noc tráví v krabici, med za rum mění,

    jen to mu zůstává, to není mu cizí.

   F                    C

R: Šťastný ten, kdo ruce osudu

     F             C  E

     potřese rukou svou,

     Ami              G

     život mu stane se hrou,

             F                    E

     může si říct:“ já jsem sám sebou“.



3) Na schodech u svaté Maří Magdalény

    s nahraným úsměvem zvedne hlavu žebrák,

    do kasy ledabyle pustím mu měďák,

    i když vím, že kazatel jistě to není.



4) Začíná pršet, ulici hladí déšť,

    stéká mi po tváři, já chtěl bych jím být

    a jako liják špínu z města smýt,

    pak do věží Petrova duhu nádhernou vplést.



R: Šťastný ten, kdo ruce osudu

     potřese rukou svou,

     život mu stane se hrou,

     může si říct:“ já jsem sám sebou“.