1. NAmia Janovej hEmioře stDmiojí divná vAmiěž,
do kraja z ní lEmietí nekdy prAmiavda, nEekdy lAmiež,
sú to pravdy Emia lži všAmielijakEmié,
čHmierné, bílé, bF#mia aj bHmiarevnF#mié,
hAmiora, ta ich všEmiecky snese, Amiale lEidi nAmie.
®: AmiÓ, Janova hEmioro, Dmiuž dlúho nás Amiochraňuješ,
ó, Janova hEmioro,G mnohDý na tobě stAmiál,
ó, Janova hEmioro, všDmiak ty cosi pAmiamatuješ,
ó, Janova hEmioro, Ga jsi pDevná dAmiál.
2. Na Janovej hoře stojí divný slúp
a nesú sa z něho zmjaty, sednú v každý kút,
sú to zmjaty také všelijaké,
černobílé, ba aj barevné,
hora, ta ich lehko snese, ale lidi ne.
®:
*: KAmiopčisko sa nEmiehne Amiani o kúščEmiek,
hHmiora někdy F#miuhne, tHmiak jako človF#miěk,
mC#miět kus kopca v sG#miobě, tC#miož to bych vám přG#miál,
kD#mius Janovej hBbmiory, tD#miož to bych vám Bbmipřál!
4. Na Janovu horu fúká ze všech stran,
kerý větr nese pravdu, to si přeber sám,
stačí, když si lápneš do sednice,
enom chvílu krútíš knoflíkem,
hora, ta to všecko snese, ale lidi ne.
®:
®:
|
Debbi:
Fleret:
Fleret:
Fleret:
