Dnešek mění sílu snění, víru v bytí. Vůni žen už dávno znám, tak dobře tě znám. Pak člověk míní, srdce mění, touhy na vždy jak se v nikdy změní
znám, tak dobře to znám. Že nejde vzdát věci souzený, někdy jsou lidi znavený. Přes všechna jména a vůně těl, zůstaneš jediná, jediná, co jsem chtěl. Zlomený křídla poletí, až z dvou vět zbyde souvětí. Ať ve všech tónech, co jsem ti psal, zůstane navždy vryto, co jsem si přál. A tak tu zpívám v srdce znění, že co dnes bylo, zítra není. Mám se bát? Co zbývá a co má se stát? Že nejde vzdát věci souzený, někdy jsou lidi znavený. Přes všechna jména a vůně těl, zůstaneš jediná, jediná, co jsem chtěl. Zlomený křídla poletí, až z dvou vět zbyde souvětí. Ať ve všech tónech, co jsem ti psal, zůstane navždy vryto, co jsem si přál.
|
Prowizorium:
Kryštof:
