Prapodivný pán
Byl to vážně prapodivný pán -
Tak to řekla paní Reardonová,
O ona o tom jistě něco ví;
Vždyť bydlela hned nad ním…
A prohlásila, že to byl prapodivný pán.
Byl to vážně prapodivný pán,
Co bydlel v celém domě sám,
Sám uvnitř pokoje, sám uvnitř svého já;
Prapodivný pán…
Neměl žádné přátele,
Nikdy snad na nikoho nepromluvil;
Na oplátku nikdo nemluvil s ním,
Nebyl moc vstřícný, nezajímal se;
Byl prostě trochu jiný…
Byl prapodivný pán.
A minulou sobotu umřel,
Pustil si plyn,
A šel spát;
Za oknem zavřeným,
To pak těžko mohl vstát…
Ve svém světě zamlklém;
Ve svém tichém pokoji.
A paní Reardonová řekla,
Že prý měl někde bratra,
Kterému by asi měl někdo napsat;
***
A lidé říkají: „On umřel, jaká škoda;
Ale stejně to byl prapodivný pán…“
|
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
