Nadšení, měli jsme plány,
domu se vraceli ráno.
Jezdili noční tramvají,
brali jsme vše co nám bylo dáno.
Byli jsme jako dva blázni,
já jsem Ti skládala básně.
Mohla jsem se vždy ozvat,
když jsem se cítila chladně a prázdně.
Tak jako alfa a beta,
první a poslední meta.
Měla jsem po boku člověka,
o kterým jiní by snívali léta.
Já a jen má silueta,
první dokončená věta.
Vzpomínka v hlavě na všechno,
co vzali mi nahoru z tohodle světa.
Plusy a mínusy,
slova co píšu si.
Den a noc,
čára života jsou sinusy.
Plusy a mínusy,
slova co píšu si.
Den a noc,
čára života jsou sinusy.
Sinusy, čára života jsou sinusy.
A my dva na niti, než křídla vzali Ti,
teď už mě nechytíš.
Tvořili jsme oheň jako žháři,
a vodou zavlažovali pole.
Něco, co nenajdeš ve snáři,
na stole peníze a Moët.
I když si čas pohraje s mou tváří,
nikdy mě to asi nepřestane bolet.
Ať dosáhnu čeho chci, ať přímo zářím,
stejně budu ta, co zůstala dole.
Pro někoho datum v kalendáři,
pro někoho den, co trvá sto let.
A buď já nebo karty jsou lháři,
když tvrdí, že nám osud napsal role.
Když tvrdí, že nám osud napsal role.
Když tvrdí, že nám osud napsal role.
Když tvrdí, že nám osud napsal role.
Plusy a mínusy,
slova co píšu si.
Den a noc,
čára života jsou sinusy.
Plusy a mínusy,
slova co píšu si.
Den a noc,
čára života jsou sinusy.
Sinusy, čára života jsou sinusy (čára života jsou sinusy).
A my dva na niti, než křídla vzali Ti,
teď už mě nechytíš.
I když už Tě nikdy neuvidím,
budu žít tady i za Tebe,
ještě víc, než předtím.
Ještě víc, než předtím. |
Ondřej Brzobohatý:
