Svět se točí kolem Justýnky,
podívaná je tu za pěťák,
zacinká, pak hrají bubínky,
denně stejný pochod na stokrát.
Na nožkách červené střevíčky
a knoflíčky dva místo očí má,
do dlaní přibité paličky
a šroubem utažená kolena.
Justýnka má, jen závoj duhový
a pohled medový, ústa jak jahodu,
hned přiláká mládence z okolí,
ty srdce rozbolí pro panu z javoru.
Kolo točí, točí Justýnu,
vhoďte ještě minci poslední,
než vám vejde světlo do stínu
a přijdte až se znovu rozední.
Skřínku hrací kdosi zavírá,
ze tmy ozývá se tichý smích,
cínový dragoun Justě zazpívá
tu píseň, která není v žádné z knih.
Justýnko má, já prosím o ručku,
buben a paličku na kliku odložte,
jste jako já, za pěťák na klíček,
já o světe jsem čet, tak se mnou utečte.
Skřín se ráno mincí probouzí,
kdo pověsil buben na kliku,
nevídáno, dragoun netroubí,
s Justýnkou se drží za ruku.
Justýnka má, jen závoj duhový
a pohled medový, ústa jak jahodu,
jen ví co já, nikdo se nedoví,
proč dragoun cínový chtěl panu z javoru.
Justýnka má, jen závoj duhový
a pohled medový, ústa jak jahodu.
|
Josef Laufer:
