Když jí říkám, že je krásná,
hned je rudá jako mák, to mám rád,
jako anděl si pak vlasy spustí,
kolem úst začne jí náhle úsměv hrát.
Potom sukně cíp si narovná u kolen řkouc:
„Ty jsi ale lhář“.
To řekne jen, ale potají, když nekoukám,
jde k zrcadlům a prohlíží si tvář.
Vždyť, kdo krásu nevidí, nevidí,
světu ji nepřidá, nepřidá.
Ó, pochval strom a má plno květů,
léto chval i děkuj létu a je bez mraků,
když světem slepě muž a žena jdou
a nevidouce nenajdou tu zázraků.
Pochval strom za zelený listí,
pochval jej a budeš jísti jabka červená,
pohlaď růži zvadlou předloni
a spolu s ní se rozvoní ta tvá, ta tvá.
Jsi krásná, ty studánko všech krás,
říkám v duchu dál,
no vážně, no vážně i těch tvejch vrásek pár
ti sluší i je bych miloval, óóó.
Ale dík tady s tím, krásnější a mladší,
co bys víc zas moh říct,
no mít tvý oči a tvůj hlas
vzplál bych jak už postřehlas,
buď to míň nebo víc.
Vždyť, kdo krásu nevidí, nevidí,
světu ji nepřidá, nepřidá.
Ó, pochval strom a má plno květů,
léto chval i děkuj létu a je bez mraků,
když světem slepě muž a žena jdou
a nevidouce nenajdou tu zázraků.
Pochval strom za zelený listí,
pochval jej a budeš jísti jabka červená,
pohlaď růži zvadlou předloni
a spolu s ní se rozvoní ta tvá, ta tvá.
|
Karel Černoch:
