CA9ítím, že v žilách mi bobtná krev,
nervy mám snad i v konečcích vlasů,
lFmaj7etištní dráha je životní šev,
co A9ušili ještě za starých časů.
Fmaj7A co když odletí beze mne?
Co když mě odhalí? Stačí jen málo,
bA9ágly mám velice objemné,
v sFmaj7rdci a hlavě vGezu si nálož
a s Dmi7tím nGechci dál žDmi7, G, A9ít.
Je to určítě vidět a celník to pozná,
ty ruce se mi tak protivně potí
a fronta k odbavení, ta je hrozná,
to se mi nezdá - ten chlap nás fotí!
Kousek nad Ruzyní začíná svět,
vem ho jak knihu a stránku si založ,
máme však zpoždění - musím vydržet,
tolik let zpoždění a v hlavě tu nálož
a s tím nechci dál žít.
®: Tak škDmi7rtni sirkou, co plGamínek? Kupředu vlA9aje -
- to když sDmi7ilná a veliká-přGeveliká vA9ůle tvá je.
A pak ho sfDmi7oukni, a když ti nGezabliká, tak jsi sA9ilnější nikdy nebyl,
/: zašeptej: Dmi7Amerika, GAmerika, Dmi7Amerika, palec vztA9yčený k nebi. :/
V podstatě mají dvě možnosti -
- buďto mě pustí, anebo ne,
letištní dráha je předmostí,
tonoucí stéblo neutone.
Pokud mě z letadla teď nevyrve hlas,
co tolik životů přelomil v půli,
pak vím, že právě nadešel čas,
který už vejpůl zlomí tu zvůli
a s tím nechci dál žít.
Letadlo roluje ke startu,
horolezec si stírá pot z čela,
motory řvou jak stádo levhartů
a ten tlak mi trhá srdce z těla.
Je osmého září osmdesát devět,
jsem kapka lávy s napjatou pletí,
jsem pupeční šňůra ve slepém střevě
a start mě uťal - letadlo letí
a s tím chci dál žít.
®: + zašeptej: Dmi7Amerika, GAmerika, Dmi7Amerika,
palec vztA9yčený k nebi,
zašeptej: Dmi7Amerika, GAmerika, Dmi7Amerika ...
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
