Včera za svítání,
den se ještě nocí potácel,
včera za svítání,
tou dobou, kdy šla jsem do práce,
včera za svítání,
zdálo se mi, že jsem v pohádce.
Byl to on,
právě ten,
kdo mi hlavu
poplete,
dechem lásky
zakleté.
Včera za svítání,
den se ještě mlhou přikrýval,
včera za svítání,
on se na mně náhle podíval,
včera za svítání,
bylo jako nikdy nebývá.
Byl to on,
právě ten,
kdo mi hlavu
poplete,
dechem lásky
zakleté.
Zítra za svítání,
než se mlha stačí poztrácet,
zítra za svítání,
když se znovu octnu v pohádce,
zítra za svítání,
nejspíš přijdu pozdě do práce.
Vždyť je to on,
ó, právě ten,
kdo mi hlavu
poplete,
dechem lásky
zakleté.
Je to on,
právě ten,
kdo mi hlavu
poplete,
dechem lásky
zakleté.
|
Věra Špinarová:
Věra Špinarová:
