U nás blízko školy,
odjakživa hřiště stojí,
stále si tam hrají
kluci z okolí.
Vzpomínám na doby,
kdy jsme jako oni,
hráli si tam a můj brácha byl
mistr údolí,
jó, hráli si tam a můj brácha byl
mistr údolí,
Jó, brácha, to byl boxer,
jemu se zdálo,
že je to málo
jen tak se bít.
Můj brácha to byl boxer,
dobře vím kolik síly,
musel vydat v jedný chvíli,
když se chtěl prosadit.
Občas nám i psával,
to, když ho osud zavál,
tam do velkýho města,
kde maj noc jak den.
Ruku míval těžkou,
inu, náturu boxerskou,
na pohled psal neporažen,
splnil se můj sen,
jó, na pohled psal neporažen,
splnil se můj sen.
Jó, brácha, to byl boxer,
jenom se zdálo,
že je to málo
jen tak se bít.
Můj brácha to byl boxer,
dá se říct, že měl štěstí,
že těch velikánskej pěstí
tak uměl využít.
Úspěch, to je zrádce,
taky pýcha, špatný rádce,
každý má svý šance
nechat všeho být.
Sláva trvá chvíli,
brzy přejde, chybí síly,
dokázat včas,
kdy přijde ten čas
umět odejít,
jó, dokázat včas,
kdy přijde ten čas
z ringu odejít.
Jó, brácha, to byl boxer,
uvěřil ztěží,
že čas běží
jak prima flám.
Můj brácha to byl boxer,
dopovím, co se stalo,
po posledním těžkým K.O.
se vrátil domů k nám.
U nás blízko školy,
ještě stále hřiště stojí
a dodnes si tam hrají
kluci z okolí.
Brácha stojí stranou,
má z toho podívanou,
kdo z těch kluků ví,
že tu stojí mistr údolí,
kdo z těch kluků ví,
že tu stojí mistr údolí.
Jó, brácha, to byl boxer,
všichni jsme rádi,
že je zas tady,
nejvíc já sám.
Můj brácha to byl boxer,
svalnatý těžký ruce,
ale zlatý něžný srdce
a tak se vrátil k nám.
Můj brácha to byl boxer.
|
Josef Laufer:
