1. Do vlasů Anafoukal ti podzim vítr,
najednou vDypadáš jak nějakej čAert,
jak ti to slAuší, jako bohyni z mF#miýtů,
tak jako zlGatovláskám z čDarovnejch hAer.
Do očí zasedlo ti červený slunce,
hned vedle s dovolením sed jsem si já,
jde z tebe teplo a mně tluče zas srdce,
protože schovám tě v komoře má.
®: (Už je to) už je to tGak, máme společný kDrvinky propletenAý,
navzájem hlGídáme oběh, aby splDín nepad na hemženAí.
Když vidím, že jsi někde na duši bílá,
tak snažím prokrvit ti koloběh tvůj,
od vousů a od všeho zčervenáš milá,
zastavím, odvracím, však ty šeptáš: stůj.
Poslechnu, něžně sevřu, do ucha kousnu,
nebe se otočí a začervená,
přesto nám přikývne, vždyť láska jak ve snu,
všechna přání úplný má.
®: (Už je to) už je to tak, ...
®: (Už je to) už je to tak, ...
|
Příbuzní:
Bukasový Masív:
Čechomor:
