Člověk
1.
Člověk prý má srdce,
tak proč ho nemám já,
když víru držím v ruce,
tak jak se má.
Život prej je krásnej,
tak proč mi utíká,
však snad ho nepropásnu,
když na něj budem dva.
A jen já vím, zda slib zítra poruším,
to jen já vím, že ho vážně poruším.
2.
Když se člověk rodí,
vždycky naříká,
i když jeho máma
se na něj usmívá
Až někdy pozná lásku,
tak ať jí přivítá,
a ať se jednou snaží,
tak jak se má.
A jen ty víš, co zítra uslyšíš,
moc dobře víš, co zítra uslyšíš.
Ref.:
Možná, že jsou lidi lepší, než jsem já,
možná, že jsou, možná se ti to jen zdá,
že jsem to já, kdo před vším uhýbá.
3.
Když se přání splní,
což často nebývá,
když žiješ jenom pro něj,
jste jen vy dva.
Kdo nic v srdci nemá,
vždycky vyhrává,
ale na život pak hledí,
jako z letadla.
A ty víš, že život ucítíš,
moc dobře víš, že ho ucítíš.
Ref.:
…. kdo musí jít dál.
4.
Když má někdo smůlu,
to koho zajímá,
že duše letí vzhůru
a srdce umírá.
Člověk, i když strádá,
naději má,
střípky štěstí skládá,
jak leporela.
Jen ty víš, kde se zítra probudíš,
moc dobře víš, kde se zítra probudíš
Ref.:
…. kdo musí jít dál.
Ref.:
…. komu srdce umírá.
|
