Kolo, kolo mlýnský
za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác.
Neumím číst, jak je to krásné,
jsem čistý list, můžete psát,
neumím nic, jak je to krásné,
řvu z plných plic, mám pořád hlad.
Rostu ja Fík, kamenem házím,
smím za pětník s bráchou si hrát,
jde na mně hic, rudnu a vážním,
už je mi víc, Dášu mám rád.
Na svatého Huberta, přišla na mně puberta,
sílu velkou má,
ta copatá žákyně, tváří se tak nevinně,
člověkem cloumá.
Dášo, podívej těch svatojánských broučků,
tady na nás nikdo nevidí,
Dášo, poodhrnem zakázanou roušku,
v tvém věku se dívky nestydí,
Dášo, doprovoď mně zítra ráno k vlaku,
musíme si, lásko, sbohem dát,
Dášo, dnes mně vidíš naposledy v saku,
budeme si každý týden psát.
Jedno krásné úterý z azurové oblohy sjela jako blesk,
vlasy zlaté, laní krok, náhlý citů veletok, dal mým očím lesk,
hlásí mi stráž, čeká prý Mrázka, je to můj typ, musím ji mít,
Mrázku, ty tas, nutí mně láska, ve stínu lip budem se bít.
Byla plna soucitu, pozvala mně do bytu, očistila šat,
pak mi rány omyla, s Dášou to omyl, ách, budeme se brát,
co bylo dál ? Byli jsme chudí, osud nám přál, chatu i vůz,
jedeme dál, všechno už nudí, radši bych spal, vzmáhá mně klus.
Roky rokům, krok, co krok, předávají štafetu, láska odkvétá,
roky rokům, rok, co rok, pŕidávají lakotu, jsem už popleta,
nohy neslouží, auťák zrezivěl, kam pak jsem dal brýle ? Neviš ?
Tak hledej. Já ti povím, co jsme v tom fofru zapomněli,
podívej se u sousedů se to hemží jako na malým nádraží,
jedno vedle druhýho. A my co ? Nic, celej život nic
a zavři, zavři, táhne, chci spát, spát, spát.
Kolo, kolo mlýnský
za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác.
|
Josef Laufer:
