BLOG: Láska - Mám rád jednoduché písničky

Vydáno 11.07.2018 | autor: redakce

Kytarista a zpěvák Láska, kterého znají fanoušci z účinkování v kapele Ovoce, zahájil sólovou dráhu prvním singlem Hezká písnička. V blogu nám přiblížil, jak vznikala, jak probíhalo natáčení i co zajímavého se během něj dělo. 

BLOG: Láska - Mám rád jednoduché písničky BLOG: Láska - Mám rád jednoduché písničky


MÁM RÁD JEDNODUCHÉ PÍSNIČKY

 …prohlásil kdysi Syd Barrett, zakladatel legendárních Pink Floyd. Pink Floyd ani Barrett už tu sice nejsou, ale pořád mám rád Floydy, pořád mám rád Barretta… A taky mám rád jednoduchý písničky. Dneska to bude o jedný takový.

VIDEOPREMIÉRA: Láska napsal po rozpadu Ovoce Hezkou písničku. Utahuje si v ní z těch, co se chtějí zalíbit

iReport mě nedávno oslovil, abych se pokusil sepsat něco o tom, jak vznikal můj úplně první singl - Hezká písnička. Tahle věc měla nedávno premiéru právě tady na iReportu – ale je asi jasný, že než to bylo hotový, nebyla to úplně  ̶p̶r̶d̶e̶l̶ sranda. Už jen něco složit, žejo… To takhle sedíte ve studiu doma u dvou repráčků na stole, dopíjíte láhev vína a najednou vás políbí múza hrajete nějakou melodii. Zní fakt skvěle, je super a líbí se vám. Až do rána druhýho dne, kdy slyšíte něco trochu podobnýho stejnýho od Kryštofa z Radiožurnálu. No nic, stane se, stejně už prej byla všechna muzika složená, nakonec to nějak dopadlo a Ričina to snad nikde nezpívá.



U textu to bylo jednodušší – protože ho z větší části napsal můj dávnej kamarád ze studií Davit. Text se mi líbil okamžitě – takže jestli ho někde ukradl nebo se inspiroval opsal, udělal to šikovně!! Nojo, nějak se stane, že konečně máte ten  ̶s̶hit hotovej a jde se nahrávat. Jenže – vy to chcete udělat pořádně, to znamená s pořádnou produkcí, vychytáním všech detailů, a tak oslovíte producenty. Je skvělý, že první dva vám vůbec nereagujou na zprávy, třetí si to sice rád poslechne, ale po čtrnácti dnech z něj vypadne, že mu to nic neříká, a čtvrtej si za to řekne o váš roční plat. No ale nakonec se – už jako mockrát – najednou objeví nějakej kamarád a ten to za vás všechno vyřeší. Díky, Thome! 

 

STUDIO V KLÁŠTEŘE

Oukej, co studio? Tam, kam byste chtěli úplně nejvíc, je to 14h letadlem a je tam na rok dopředu plno, druhý je sice víceméně u Prahy, ale taky na rok dopředu obsazený. Tam, kam by chtěl Thom, je pořád ještě staveniště. No nic, jeli jsme do kláštera, přesněji řečeno do Kláštera Broumov. Nádherný místo s atmosférou, ubytováním a především skvělou vinárnou. Pro jistotu jsme vyrazili o den dřív, abychom stihli nasát různý věci atmosféru a zprovoznit to skvělý studio, kde se zatím točí pouze občas. Atmosféru jsme nasáli, studio jsme nezprovoznili. Nicméně podle hesla "Všechno se dá přepít" jsme si večírek užili i tak, přespali jsme přímo v klášteře, ráno (nebo ještě možná v noci – detaily si nepamatujeme) dorazil někdo, kdo nám to celý rozchodil, a my tak mohli začít točit.

Naštěstí mají ve městě geniální pizzerii – vede ji pan Koudelka, s jehož synem jsem se v únoru seznámil v Indonésii. Svět je malej, Broumov taky, pizza byla velká a dalo se po ní krásně natáčet. Byl tam s náma i kamarád Michal a jeho kamera; Michal v současný době vyrábí krátkej sestřih z celýho natáčení. Všechno pak už proběhlo podle plánu, my nabrali, co bylo třeba (kytary a zpěvy), pomodlili se k plynulé dopravě a vyrazili zpět na Hradec a Prahu.



Dodělání hudby jsme dál nechali hlavně na Thomovi, kterej to měl v podstatě raz dva hotový nad tím seděl asi 14 dní v kuse a vyrval si u toho půlku vlasů. Jelikož nejsem z nějvětších pianistů (ale piano jsme tam chtěli), oslovili jsme mistra Boříka (celým jménem Krasavec František Bořík Úžasný, toho času barový pianista u kapel Meme a Mandrage). Jeho nahrávání sice trvalo přesně asi o dva týdny déle, než jsme si původně připouštěli, ale uznejte – obstrukce v pořadí: chybějící kabel od kláves, nefunkční zvuková karta, odebrání řidičského průkazu a téměř každodenní babysitting (péče o díte, pozn.aut.) je past vedle pasti. František ale nakonec předložil super nahrávky (sám autor jednotlivé party nazval "cimbáleček, hammondečky, klavíreček, choráleček") a svým pojetím částečně odpovídají tomu, že vznikly někdy v době okolo toho odebírání řidičáku. Františku, díky!!! 



No a klip, to už byl jen takový bonbónek poslední hřebík do rakve. Scénář měl jen asi deset verzí, obsazení i lokace se měnily jak na běžícím pásu, herečku (ač moji milou a váženou kamarádku) jsem kvůli jejímu vytížení v divadlech a televizích naháněl celkem asi tři tejdny; byty jsme sice měli k dispozici dva, ale žádnej z nich neměl tu správnou dispozici – takže "příchody" do bytu jsme absolvovali z pracovny, pohledy "do dálky přes celej byt" byly ve skutečnosti asi na metr a půl vzdálenou zeď. Kafe bylo kafe jen chvíli, pak už to byla cola (věděli jste, že z coly lze nafejkovat i bílý víno? Nemyslím samozřejmě chuťově, ale barvou, do záběru kamery; na požádání rád předvedu, ale to víno vemte pro jistotu taky – piju rakouský ryzlinky). Jo a Klára musela mít celou dobu podpatky a já byl naboso, protože mezi námi je drobný výškový rozdíl byla o hlavu a půl menší. Sice jsme na to měli jen jeden den, ale Klára je Paní herečka, takže to měla zahraný hned a zbytek dne zbyl na můj ksicht. Kláro, díky!!


Nakonec i kluci filmaři zvládli nemožné – ve čtvrtek natočeno, v pátek postříháno, v sobotu moje připomínky (a dalších 5 verzí střihu drobné úpravy), neděle na barvení, v pondělí odesláno sem, tedy do iReportu, k premiéře. Kluci, díky!! Mezitím Thom a Zaza (Zaza je mistr zvuku, se kterým je radost spolupracovat – obzvlášť když vám ráno v klášteře střílí plynovou pistolí a říká tomu "měření akustiky místnosti" – ale o tom zase třeba příště) zvládli přes noc z pátku na neděli vyexportovat finální verzi zvuku. A výsledek jste už možná viděli nebo slyšeli. Tak takhle vznikla Hezká písnička. Dobrou noc!

text: Láska, foto: Jana Pechlátová

Témata: Láska, Hezká písnička, Imodium, Pink Floyd

 

zavřít