Hlavní obsah

Americká skupina Algiers: Jsme na stejné lodi

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

K jednomu z nejsilnějších koncertů na letošním festivalu Colours of Ostrava patřilo vystoupení americké skupiny Algiers. Čtveřice se dala dohromady už před jedenácti lety, ale až před třemi vydala debutové album, na nějž loni navázala deskou The Underside of Power. Loni kapela též okouzlila návštěvníky koncertu v Klubu 007 v Praze.

Foto: archív kapely

Algiers vznikli v Atlantě v roce 2007. Zleva Ryan Mahan (baskytara), Franklin James Fisher (zpěv, kytara), Lee Tesche (kytara) a Matt Tong (bicí).

Článek

Podle bubeníka Matta Tonga večer utkvěl v paměti všem členům skupiny, která se nemůže dočkat, až se do Prahy vrátí. K rozhovoru pro Právo se připojil i kytarista Lee Tesche.

Píše se o vás, že vaše hudba uštědřuje facku ignorantům. Je to záměr?

Tesche: Ano, s tím by se dalo souhlasit. Je zajímavé slyšet, jak lidé naše písně interpretují. Člověk se díky tomu může zpětně mnoho dozvědět. Je to přínosná část celého procesu.

Mýlí se lidé ve svých interpretacích často?

Tong: Stává se, že si občas přečtete něco a říkáte si, co ten člověk vlastně poslouchal. Ale já si myslím, že formovat názory ostatních není naše práce. Na nás je něco vytvořit a vypustit to do světa. Myslím si, že je hloupost, aby umělci měli nějaká očekávání. Každý posluchač si hudbu prožije po svém.

Přesto, mrzí vás, pokud například někdo nevěnuje pozornost obsahu vašich písní?

Tong: Já se tomu nedivím. Když pro někoho není angličtina rodnou řečí, jsem naprosto spokojen, pokud ho na naší hudbě zaujme zvuk. K hudbě existuje mnoho přístupových cest.

O kolik ale podle vás takový posluchač přichází?

Tesche: Náš zpěvák a kytarista Franklin James Fisher je výborný autor. Věřím, že lidé, kteří nad tím stráví nějaký čas, mohou v jeho textech hodně vyčíst. Umí skvěle vyprávět příběhy. Pro mě osobně je způsob, jakým píše o různých tématech, velmi inspirující. Zvuk sám o sobě může být přitažlivý a někoho uspokojit, ale když se ponoříte i do významu slov, dostanete se samozřejmě na jinou úroveň zážitku.

Reagujete v textech na současné dění?

Tesche: Franklin tvrdí, že ne. I když existuje pár výjimek. Většinou rád vypráví obecněji. Zajímá se o problémy a témata, která trvají desetiletí a staletí. Je ale smutné, že některá z nich, jako je například fašismus, jsou dnes minimálně stejně aktuální jako dřív.

Jaká z písní Algiers je nejbližší vašemu srdci?

Teshce: Většinu píše Franklin, ale na první album jsem napsal text k písničce Claudette. Technicky vzato by to asi měla být ona. Měl jsem rozepsaný příběh, nápad na film, který dost pravděpodobně nikdy nenatočím. A tak jsem z něj udělal aspoň základ písně, který jsem předal Franklinovi, aby ho povýšil na něco daleko lepšího. Jemu se to líbilo a text vzal skoro tak, jak byl, což mě potěšilo. Franklin má o naše nápady zájem. Nejčastěji něčím přispěje baskytarista Ryan. Ten má sem tam nějaký řádek na svědomí.

Tong: Pokud bych musel vybrat jednu písničku, asi by to byla Cry of the Martyrs. Mám pocit, že je velmi dobře vystavěná. Franklin strávil hledáním správné formy ve studiu opravdu hodně času. Jeho výraz, obsah i všechno ostatní spolu dohromady perfektně splynou.

Jste kapela, která se nebrání politickým postojům a zajímá se o řadu společenských témat. Jste si blízcí?

Tesche: Mám pocit, že co se základních lidských otázek týká, jsme na stejné lodi. Pokud jde například o lidská práva, rozumíme si bez výhrad. Pocházíme z různých prostředí, která nás formovala, což je ale běžná součást života. Spolupráce znamená neustálou konverzaci a fakt, že jsme spirituálně každý trochu jinde, ji činí zajímavou. Matt vyrostl v Anglii, my ostatní jsme z jihu Spojených států. Franklin vyrostl v afroamerické rodině na severním předměstí Atlanty, kde žijí převážně běloši. Ryanova rodina je zase spíš z takzvané dělnické třídy z Tennessee Hills. Naše rodiny nás ovlivnily různým způsobem, ať už jde o hudbu, nebo o přístup k životu. Díky tomu je naše kapela taková, jaká je. Každý do ní vnáší trochu něco jiného.

Minulý rok jste vystoupili v Klubu 007 v Praze. Pamatujete si ten koncert?

Tong: To je jasné, protože to byl opravdu zábavný koncert. Řekli nám, že to je legendární klub, ale co se tam bude dít, to jsme nečekali. Byla tam skvělá energie.

Na čem nyní pracujete?

Tesche: Snažíme se dostat zpět do studia a pracovat na třetí desce. Za pár týdnů nám skončí turné a chceme si vyšetřit čas na psaní a nahrávání demoverzí nových písní. Rádi bychom je připravili co nejdříve. Franklin a Ryan mají už spoustu nápadů a my se těšíme, až je uslyšíme. Pro mě je počáteční hraní si s nápady nejvíce vzrušující částí celého procesu. Mám rád ten moment, kdy propojíte pár slov a zvuků a způsobíte explozi. Potom následuje tvrdá práce, abyste nápad dotáhli.

Tong: Uzavíráme éru naší druhé desky a začínáme myslet na další. Zároveň promýšlíme možnosti dalších koncertů. Rozhodně budeme během roku ještě koncertovat a chceme se brzy vrátit i do Prahy, bez ohledu na to, kdy bude hotová nová deska. Snažíme se vymyslet, kde by bylo nejlepší hrát, protože se zdá, že další prostory, které by nyní připadaly v úvahu, jsou na nás možná moc velké.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám