RECENZE: Nejbarevnější deska Tomáše Kluse nás učí, co je v životě důležité

Vydáno 07.09.2018 | autor: Filip Pešta

Tomáš Klus, jehož rozhodně není potřeba nijak blíže představovat, předkládá posluchačům se svou Cílovou skupinou doposud nejdelší desku, čítající odvážných dvacet jedna písní. Je to moc, málo, nebo tak akorát?

RECENZE: Nejbarevnější deska Tomáše Kluse nás učí, co je v životě důležité RECENZE: Nejbarevnější deska Tomáše Kluse nás učí, co je v životě důležité


Tomáš Klus

Spolu

Skladby:
Malý Vítr, Tichá Voda, Oníti, Mořeplavci, Víla, Potušení, Karavan, A Pak, Alfréd, Dobrodružce, Masám, Haruki, Ach Jo, Vool, První Doba Popovodní, Hlasymse, Podivín, SvětloAtma, Tuponi, Muži Se Ženou, Flusnu

21 trax / 60:00 min

Vydavatel: Tomáš Klus s.r.o.

 

Od prvního alba Cesta do záhu(d)by urazil Tomáš Klus opravdu dalekou cestu a možná i právě to reprezentuje ona dlouhá stopáž alba nejnovějšího. Jenom vzpomeňme, kolik lidí si konstantně klepalo na čelo, když se v roce 2014 Tomáš vynořil s deskou Proměnamě a novým přístupem k životu. Pravda je ale taková, že všichni tito lidé pouze nedokázali rozpoznat rozdíl mezi bláznovstvím a moudrostí. K lidem, kteří kážou vodu a pijí víno Tomáš rozhodně nepatří a jeho duševní vývoj se samozřejmě podepsal i na hudební tvorbě.

VIDEOROZHOVOR: Tomáš Klus o novém albu SpOlu (I.) - Jsem jako houser, písničky si musím vysedět

SpOlu je bezpochyby jeho hudebně nejbarevnějším dílem. Paleta skladeb obsahuje celou sadu temperových barev, které zkrášlily celkový zvuk v podobě prostorových a zpožďovacích efektů. Díky kreativnějšímu přístupu efektování kytar a hlavního vokálu dostala každá píseň svůj vlastní, nesmazatelný odstín, a tak je lano intimity mezi posluchačem a písní samotnou zase o něco pevnější. Jestli vás ale nevzaly tempery, zkuste se zaměřit na akvarel. Ten bezpochyby reprezentuje harmonie skladeb, která dokáže překvapit hned několikrát. Ať už se jedná o titulní píseň Tichá Voda, Oníti nebo Dobrodružce. Koneckonců, kdo by chtěl pořád dokola střídat ty stejné čtyři akordy.

Když smícháme modrou a červenou barvu, vznikne nám purpurová. A přesně tak se ve správném poměru míchají na Klusově novince žánry. Zatímco skladba Víla rozhodně vyrostla z alternativních, rockových kořenů, Karavan se svezl na vlně pop-rocku. A kdybyste měli touhu ještě po nějakém jiném odstínu, zkuste SvětloAtma v podobě bluegrass a country. To všechno pevně a jasně zaštítěno tou pravou folkovou pečetí, která nese všechny náležitosti žánru.

VIDEOROZHOVOR: Tomáš Klus (II.): Co nejbláznivějšího jsem kdy udělal? Poznal jsem svoji ženu a požádal ji o ruku

Malovalo se temperami a akvarelem, teď už zbývají snad jen pastelky. Těmi kreslil Tomáš Klus hlavně empaticky a upřímně. Celek jeho sdělení totiž symbolizuje pouto v jakékoliv rovině. Učí nás, že vnímání lásky nemá žádné hranice ani předsudky. Že se štěstí a slzy občas na cestě životem vezmou za ruce. Ukazují, že problémy vždy mají řešení, pokud ovšem najdeme odvahu jej hledat. A nebo taky to, že rodina je nejkrásnější a nejvzácnější bohatství, které můžeme na tomhle světě mít. Nesmíme však opomenout ani důležité koření života - humor, jehož je na albu dostatek. Ostatně pravidelný návštěvník Tomášových koncertů ví, že komické duo Tomáš Klus a Jiří Kučerovský vám bránici rozhýbou poměrně snadno.

VIDEOROZHOVOR: Tomáš Klus (III.) - Hudba polidšťuje, na koncertech ve věznicích jsem čelil vlastním předsudkům

Pokud je v písních upřímnost, srdce a empatie, může jich být kolik chce. Album SpOlu je bezpochyby rozmanitý a krásný zážitek. Středobod, ve kterém se můžeme společně najít, i když jsme třeba jiné rasy, náboženství nebo pohlaví. Stačí jen chtít.


text: Filip Pešta
Témata: Tomáš Klus, SpOlu, Jiří Kučerovský

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít