Robert Křesťan je na hudební cestě do neznáma

O Stevensovi Křesťan říká: „Má obrovský přehled o muzice. Neznám moc českých producentů, nevím, jak hudbu vnímají, ale Eddie se na vše dívá bez předsudků a má jasnou vizi. Konečný tvar, kterého chce dosáhnout, se nachází mimo mé schopnosti.“

Původně jste zamýšleli vydat dvojalbum, ale okolnosti chtěly jinak. Jak to tedy vypadá teď?
Je to tak, přemýšleli jsme o dvojalbu, přičemž jedna deska měla být složená z předělávek písní od muzikantů, kteří mě v mládí nejvíc ovlivnili. Druhá měla obsahovat naše původní skladby. Dostali jsme se tak daleko, že jsme natočili první část, tedy předělávky, a polovinu vlastních písniček. Pak nás zasáhla „cholera“, takže jsme se rozhodli, že to dvojalbum vydáme nadvakrát, přičemž mezi oběma deskami bude zhruba půlroční pauza. 

Nakonec to bude namíchané, obě desky budou obsahovat jak coververze, tak vlastní věci. První vyjde v říjnu, druhá v průběhu příštího roku.

Čí písničky jste zařadili?
Budou tam věci od Krise Kristoffersona, Boba Dylana, Stinga, Toma Pettyho, Johnnyho Cashe, přičemž nemyslím přímo skladbu, kterou napsal, ale měl ji v repertoáru, dále od Marka Knopflera a určitě jsem ještě na někoho zapomněl. Ti všichni mě ovlivnili, když jsem rozum bral.

Co jste tehdy poslouchal?
Vyrůstal jsem na Greenhorns, což byla pro mou generaci velmi „ideologická záležitost“. U nás se lidi dělili na greenhorňáky a rangersáky. Já byl greenhorňák, takže od toho se všechno odvíjelo. Poslouchal jsem podobnou muziku, bluegrass, country, a když jsem rozum začal brát, objevil jsem Dylana a další.

6 fotografií

Čím si vysvětlujete tak silnou oblibu country a bluegrassu v Česku?
Jedním z důvodů je asi zdejší obliba trampingu. A možná ne jedním, ale rovnou hlavním. Uvědomte si, že s trampingem souvisí westernová poetika 60. let, přičemž teď mluvím o populární hudbě té doby. Waldemar Matuška, první nahrávky Karla Gotta, Suchý se Šlitrem taky udělali pár věcí v tomhle stylu.

Jakým způsobem se propojily cesty Druhé trávy a Eddieho Stevense?
Uvědomili jsme si, že čas pokročil, tedy hlavně já jsem si to uvědomil. A že bych tím pádem naši muziku chtěl slyšet jinak. Čerstvýma ušima a novým přístupem k natáčení. To se s Eddiem Stevensem vrchovatě naplnilo. Samozřejmě o tom debatujeme, nemáme na to zdaleka všichni stejný názor. 

Liší se to takt od taktu, písnička od písničky, protože je to pro nás nezvyklé. Ale je to obrovský zážitek a dobrodružství. Stevens přistupoval ke každé skladbě individuálně, po nahrání jedné každé písničky uklidil set, nástroje, pak je znovu postavil a jelo se od začátku. Takže každá skladba má úplně jiný, čerstvý a jedinečný zvuk. A to nemluvím o elektronice, která tam taky zní. Je to pro nás cesta do neznáma, velké dobrodružství a klube se z toho hudba, na kterou bychom asi sami nepřišli.