RECENZE: Zpěvačka Debbie Harry je ve svých pamětech vypravěčka k neutahání

Číst autobiografii Debbie Harry s výstižným názvem Tváří v tvář je jako sedět u stolu s člověkem, který na vás překotně a bez přestávky chrlí jednu historku za druhou. Nedělá pauzy, je mu jedno, jestli má vyprávění pointu, nebo ne. Prostě toho má na srdci hodně a dychtí po tom, aby se s jeho vzpomínkami seznámilo co nejvíc lidí.

4 fotografie

Nic proti, Debbie Harry, zpěvačka kapely Blondie, toho prožila hodně. Okusila atmosféru památného klubu CBGB, byla u toho, když se formovala americká punk a postpunková scéna. Má mnoho zážitků s Davidem Bowiem, Iggy Popem, Andy Warholem, členy New York Dolls, Ramones nebo Television. Vyzkoušela si i hraní ve filmu, například v hororu Videodrome režiséra Davida Cronenberga, a na stole měla i scénář sci-fi Blade Runner.

Tváří v tvář 60 % Debbie Harry překlad: Daniel Res Citadelle, 2021, 464 stran

Ale přes všechny sympatie, Debbie Harry prostě jen byla u toho, když se to dělo. Nebyla z těch, kteří by nějak zásadně točili kormidlem. Při čtení její knížky si občas připadáte, jako když vás někdo vezme za ruku a dotáhne na mejdan, kde jsou všichni ti vlastní a vlivní a „nenápadně“ se vám snaží naznačit: „Podívej, s těmi všemi se znám...“. Familiárnímu tónu odpovídá i překlad, který se drží hovorové češtiny. 

Překotný proud vyprávění je sice poměrně zábavný, ale opravdu strhne a zaujme jen skalního fandu Blondie. Plusové body knížka dostává za velmi pěkné zpracování včetně bohaté obrazové výbavy.