LIVE: FM City Fest přivítal Mirai, Tomáše Kluse, Mig 21 i Jaroslava Uhlíře

Jak to začalo? Neměli jsme nic, ale byli jsme spolu…Říká v jedné krásné písni hudební legenda Jiří Korn.
A tak tři kamarádi, Mirai Navrátil, Jakub Najdek a Mikuláš Dohnal, možná neměli zdánlivě nic, ale měli nápad udělat v roce 2018, v jejich rodném městě festival. „Na vysoké škole jsme s kluky pořádali nejrůznější akce a mejdany. Bavilo nás, že nás spolužáci poplácávají po zádech. V té době v tom ani nehrála roli nějaká ekonomická stránka – jestli zůstaneme v plusu, či minusu. Když jsme se vrátili do Frýdku, spojili jsme se s našimi středoškolskými alma mater, abychom jim pomohli s upadajícími školními plesy. Podařilo se nám je vyprodat a dnes děláme plesy pro téměř všechny frýdecké školy. Když jsme hledali další metu, napadl nás open-air festival. O Praze jsme ale neuvažovali ani na chvíli, chtěli jsme zůstat v našem srdcovém prostředí.“ Uvedl pro deník Patriot jeden z „kluků“ Mirai Navrátil.
A místo festivalu? 

„Všude je dobře, ale tady je nejlíp.
Doufám, že víš, že domov, domovem zůstane.“

Areál bývalé textilky Slezan poskytl tomuto festivalu pomyslné genius loci. Je určitě zajímavé tady podotknout, že soukenická tradice byla právě v tomto místě velmi zakořeněna. Této skutečnosti využil v roce 1832 židovský podnikatel z Haliče Josef Munk, který založil první frýdeckou textilku. O něco později jej ve Frýdku následovali podnikatelé Filip Landsberger, firma Neumann a menší podnikatelé jako Johann Eltzer, Herliczka, Czajanek či Žaar.
 který založil první frýdeckou textilku.Kolem nádraží tak vzniklo přímo textilní impérium, kde v současnosti tento festival našel své specifické místo. A tak slovo „impérium“ není jistě nadsázkou. Tyto firmy totiž tvořily v době končícího Rakousko-Uherska čtvrté největší textilní centrum v monarchii. Ono opravdu každého návštěvníka toto místo nenechá stranou a jakkoliv zaujme.

„Spousta industriálních a historických a míst, která zejou prázdnotou, jde oživit tak, že se z nich stanou kulturní prostory. Je to sice náročné, protože rekonstrukce se záměrem zachovat původního ducha těch míst je kolikrát nákladnější, než to celé zbourat a postavit znovu, ale někdy to jde, a někdy dokonce není ani třeba moc zasahovat. Slezanská osmička a bývalá přádelna bratří Neumannnů je krásná dominanta festivalového areálu.“ Doplňuje Mirai Navrátil.

Letos tak FM City Fest oslavil už páté narozeniny. Trošku v času podléhající budově textilky má festival aktuálně tři stage – hlavní Moneta Stage, menší Hyundai Stage a malinkou Rec.Stage – ta je určená všem, kteří na svém velkém hudebním snu zatím pracují. Na zbývajících dvou se střídala všechna jména české hudební scény – a tak hned po Tomáši Klusovi v sobotu zahráli  Jaroslav Uhlíř a poté zářící kometa dívčí scény Pam Rabbit.

Když jsme u „jmen české hudební scény“, je třeba zmínit, že v pátek se na hlavní stage vystřídali písničkář Pekař s punkovými Vypsanou Fixou a  Horkýže Slíže. Štafetu poté přebrali Mig 21 s jejich mimo jiné Slepic pírka, Kalhotky si sundej až po jízdu Malotraktorem. Po nich již finalizovala  domácí a zároveň největší opravdu domácí hvězda festivalu  – kapela Mirai. Cesta jejich tvorbu přirozeně kopíruje cestu i tohoto festivalu. Zazněly jak hity z první desky – Když nemůžeš, přidej, Chci tančit nebo Anděl. Při proplouvání druhou deskou pomyslná loďka narazila i na smutnější vzpomínky. Před dvěma lety zde měl zahrát David Stypka. Bohužel, jeho nádherné písně nakonec museli odehrát jeho kamarádi – ať už Mirai Navrátil, Ewa Farna, Kateřina Marie Tichá nebo Sváťa Tulej, frontman kapely Nedivoč. Ale ani  letos nechyběla malá vzpomínka na Davida – kapela Mirai mu věnovala jak písničku Když přesto všechno, tak samozřejmě i Lítej!

Závěrem: jak spojit v jeden sbor všechny od tří do sedmdesáti let

Právě propojení všech generací a žánrů je pro tento festival typické. Nejvíce o tom svědčí právě koncert Jaroslava Uhlíře. Malý report: Ve stínu obřího cihlového komína se schází děti školkou a školou povinné, teenagery, i ti, které už škola dávno netrápí. Přesto se všichni společně připojí v písních jako je Severní vítr, Barbora píše z tábora nebo Statistika nuda je. Nechybí  Dělání, Nám se stalo něco překrásného, ale ani vzpomínka na nádhernou a geniální Hanu Zagorovou. A právě tento, možná prchavý okamžik, by mohl charakterizovat celý festival. Mazání hranic mezi umělci a návštěvníky, mezi generacemi, mezi časem. Navíc krásné propojení mezi mozkem a SRDCEM, které v poslední době tak chybí. Toto vše potkáte i na doprovodném programu. Najdete jej hlavně uvnitř budovy. Vzniká pod hlavičkou firmy Hyundai a Coca Cola. Děti si užívají všechny jeho možnosti a v dospělých probouzí schopnost si hrát.

„Každý z nás je jedinečný.  A právě z této jedinečnosti vzniká nás svět. Mluvme spolu.“ Řekl na festivalu Tomáš Klus.  O čem by měl mluvit FM City Fest dál? A co mu popřát do budoucích let?

Ať je pořád tak osobitý, specifický a kouzelný jako doposud. Ať neskončí jako bývalá textilka Slezan – v rozpadajících se zdech, ale ať naopak vrací život, jak těmto zapomenutým místům, tak i duším a spojuje prostřednictvím svého programu zdánlivě nespojitelné.

Text: Alena Kaňová, foto: Martin Ševčík, Aneta Jursová
Témata: FM City Fest, Jaroslav Uhlíř, Mirai, Tomáš Klus, Pam Rabbit, Pekař