RECENZE: Zara Larsson na albu Venus ztrácí svou tvář

Zara Larsson

Venus

Skladby:
Can´t Tame Her, More Than This Was, On My Love, Ammunition, None Of These Guys, You Love Who You Love, End Of Time, Nothing, Escape, Soundtrack, Venus, The Healing

12 skladeb / 39:18 min

Vydavatel: Epic Records

Už tomu bude deset let, co Zara Larsson vtrhla jako čerstvý vítr do éteru rádií a tanečních klubů s písní Lush Life. Skladba se dočkala nespočtu remixů a dodnes je jedním z největších zpěvaččiných hitů. O rok později přichází spolupráce s Clean Bandit a song Symphony. Vše ostatní už je historie. Protože právě od té doby se Larsson hudebně spíše trápí a hledá si cestu k posluchačům.

Zara Larsson předvedla v Praze sexy show plnou tance

Co je nejdůležitější pro taneční popovou desku? Potřebujete pořádný otvírák. Platilo to před lety a platí to i dnes. Can´t Tame Her to splňuje a synťáky s lehkým retrobeatem dokáží rozpohybovat i ty, kteří se jinak za své pohyby stydí. Track jede přímočaře od začátku do konce, nemá ambice vykládat složitý příběh. Je o nezkrotné holce, která chce tancovat, dokud to jen půjde. Party ale rozhodně nekončí u tohoto tracku. Pokud půjdeme hezky popořadě, More Than This Was dobře naváže a zhruba do své třetiny drží posluchače v očekávání, kdy přijde drop. Ne že by snad byl zásadní a píseň výrazněji proměnil, ale táhlé koncovky v refrénu tady zkrátka fungují.

Jenže pak se to stane! Příchod vůbec prvního singlu z aktuální novinky On My Love s Davidem Guettou. Právě na tomto místě se začíná deska lámat. Všechna čest Davidu Guettovi, ale pojďme si přiznat, že tenhle DJ byl na vrcholu tak před deseti patnácti lety a od té doby kvalita jeho hitů docela kolísá. Zkrátka co fungovalo před lety, nefunguje dnes. On My Love je přesně taková záležitost, která by v minulé dekádě nezapadla, jenže je rok 2024 a pop je jinde. Tuctový song, ve kterém repetitivnost textu jen podtrhává zoufalost a jednotvárnost hudebního podkresu, je smutnou ukázkou toho, jak pop v podání Davida Guetty v poslední době vypadá.

Představuji si to následovně. Guetta ve svém studiu udělá track a volá Zaře Larsson s prosbou o to, aby mu do něj nazpívala pár vět. Je mu prakticky jedno, o co v něm půjde, a podle toho to taky vypadá. Zpěv v tvorbě Davida Guetty sice často podpoří melodii, ale všichni tak nějak tušíme, že je jen křovím. O to zarážející je, že má Zara stále zapotřebí se do těchto spoluprácí hrnout. Ano, můžeme namítat, že ji dostaly na širšího hudebního povědomí, zároveň ale v poslední době naprosto ubíjejí její tvorbu a kariéru odsouvají na kolej interpretky druhé kategorie.

O svých pěveckých kvalitách zpěvačka přesvědčí v pomalejších písních. Skladba Soundtrack, ve které se odkazuje na známé písně spojené s momenty jejího života, je příjemnou změnou. Škoda, že ji na albu najdeme až skoro u konce. Místo opulentního všepohlcujícího disco soundu je zde díky minimalistickému hudebnímu podkresu veškerá moc vložena pouze do jejího hlasu. Ještě o kus lépe z tohoto srovnání vychází závěrečná The Healing. Silná píseň o upozadění lásky k druhé osobě kvůli vlastním psychickým problémům. 

Zara Larsson na albu Venus stále více ztrácí svou tvář. Většina tvorby na novince je zaměnitelná s téměř jakoukoli taneční písní, na kterou po vyplavení trochy dopaminu rychle zapomenete. Album ale v silnějších okamžicích ukazuje, že zpěvačka je buď "obětí" vlastního vydavatelství, nebo vlastních špatných rozhodnutí. Protože v sólo skladbách bez tanečního beatu najednou působí sebejistěji a otevřeněji. Proč se Zara Larsson neustále točí v kruhu spoluprací s DJs a tanečními projekty, když to její tvorbu jen sráží? Protože to kdysi fungovalo? Odpovědi se nedopátráme, ale rozmrzelost se po několikátém poslechu rozlévá v hlavě.

Text: Tomáš Kocian, foto: SonyMusic
Témata: Zara Larsson, Venus, dance, pop, recenze