A, světe, div se - podařilo se. Radůza se nebojí experimentovat. Tahací harmonika leží zapomenutá v koutě (alespoň tedy při studiové práci) a po folk-rockové desce "Marathon - příběh běžce" je tu zase jiný přístup. Ten se opírá o folklor, o smyčcové aranže i rozverný dětský sbor.

Vánoční deska jde - očividně - udělat bez kýče. Stačí se obrátit směrem k lidové přirozenosti (lidovost je slovo s možná až příliš konotacemi), k prostému chápání vánočního mýtu i obyčejnému zdůraznění lidského proti vznešeně božskému. A přesto z každého slova čiší úcta, pokora a nehraná opravdovost.

Radůza se na nahrávce pohybuje od neotřele vybudovaných příběhů rozvíjejících příběh o narození Ježíše Krista přes skotačivé, humorné popěvky až po ryze moderní historkaření (třeba příběh o kradení stromku, který svou absurditou dává vzpomenout na klasiku Jaromíra Vomáčky). Koncepce vánoční desky se zde přirozeně prolíná s písničkářskou tradicí.

A ač je "Studna v poušti" nahrávkou (skrytě) sváteční, není toho skutečně mnoho, co by potenciálního posluchače mohlo na první pohled navést na jeho tematiku. Žádné betlémy, hvězdičky, stromečky, sníh, jen jeden vánoční čas v názvu písničky. Deska by tak mohla stejně dobře fungovat v kteroukoliv jinou roční dobu. A to se o devadesáti pěti procentech vánočních alb dá říct jen stěží.

V ledasčem "Studna v poušti" připomene letitý "Sváteční Čechomor". Ten však zůstával uzavřen v mantinelech vánočního, byť lidového, kýče. Radůza, jak je jejím dobrým zvykem, stojí mimo tyto hranice. Kýči se s grácií vyhýbá a podává důkaz o tom, že vánoční album jde udělat i jinak.