Horkýže Slíže - Hudba jako barevná televize
29.1.2010 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
Jsou legrační, ale nikoliv směšní, Nic jim není svaté a ze všeho a ze všech jsou schopni si udělat srandu, aniž by někoho uráželi. Důkazem je i jejich nové album 54 dole hlavou, které nejdříve vyšlo poněkud netradiční formou (viz následující rozhovor), aby se nakonec dočkalo i pěkného digipackového vydání. Neúnavní nitranští crazy(punk)rockeři Horkýže Slíže jsou stále při tvůrčí chuti, neboť témat, která se dají zpracovat, prý bude vždycky dost...
Předcházející deska Ukáž tú tvoju ZOO se setkala s až nečekaným ohlasem. Nebylo to svazující při tvorbě nového alba?
Kuko (zpěv, baskytara): Já osobně neberu minulé album za naše nejlepší. Některé songy mohly být dotaženější. Proto jsem rozhodně neměl pocit, že bychom neměli kam jít dál.
Myslel jsem to spíš tak, že tam bylo hodně hitů a lidi od vás očekávají další.
Doktor (kytara): Ono se nedá nikdy dopředu odhadnout, co bude hit. Někdy si o nějaké písničce myslíme, že by se z ní mohl stát hit, ale lidi si vyberou nějakou úplně jinou...
Sabotér (kytara): Neskládáme cíleně hity! Skládáme prostě písničky a prioritou je, že nás musí bavit a musíme s nimi sami být spokojení. Když se to líbí i posluchačům, je to plus. Každopádně jsme hrdí na to, že jsme se nikdy nepřizpůsobovali nějakým trendům. Svoji pozici jsme si vybudovali tak, že jsme pořád jezdili po klubech jak na Slovensku, tak v Čechách, a tvrdě jsme si to vydřeli.
Kuko: Stojíme si za každou naší skladbou, s žádnou nemáme problém.
Zkusili jste nový způsob distribuce: lidé si mohou vaše album stáhnout a zaplatit za něj, kolik sami uznají za vhodné. Hodnotíte tento krok jako úspěšný?
Doktor: Určitě ano. Už do začátku listopadu, tedy měsíc po vydání, si nahrávku stáhlo víc než 50 000 lidí! Pro nás je pozitivní i to, že si to třeba zadarmo stáhli lidi, kteří nás neznali a za naši desku by nikdy nezaplatili, ale zaujalo je to a přijdou na koncert. Navíc je to cesta, jak dostat hudbu k lidem okamžitě, v den vydání si to každý může okamžitě stáhnout.
CD obsahuje oproti „dowload verzi“ čtyři věci navíc. Měly být motivací, aby si lidi koupili i klasický nosič?
Sabotér: Šlo především o to, že na netu se album podle dohody muselo objevit 1. října a my některé písničky nestihli dodělat, proto jsou až na CD, které vyšlo později. Na druhou stranu ti, kteří si koupí disk a mají pocit, že zaplatili víc, mají oproti ostatním nějaký bonus. Každopádně si myslíme, že lidí, kteří chtějí mít album ve fyzické podobě, je stále ještě dost.
Cédéčko jste si vydali vlastním nákladem. Znamená to, že službám gramofirem už nevěříte?
Kuko: Naší bývalé firmě jsme nové CD dali do distribuce, máme s ní nadále korektní vztahy, ale chtěli jsme si zkusit, jaké to je, když si kapela svoji desku vydá sama.
V písni SuperStár CS si děláte legraci ze známého pěveckého klání. Myslíte si, že podobné soutěžení přesto může mít nějaký smysl?
Kuko: Televize, která to vysílá, do toho jde s jasným záměrem vydělat prachy. A smutné na tom je, že ti patnácti-, šestnáctiletí soutěžící jsou vlastně trochu oklamaní. Na několik týdnů dostanou pocit slávy, pak to skončí a ty děti ztratí iluze... Ale nám vadí spíš to, že SuperStar má pořád stejnou písničkovou šablonu, nic se nezměnilo. Je to obrovské klišé, které se samo nabízí ke zparodování.
Písnička Vratko is back, v níž vystupují postavy spojené s již zaniklou skupinou Iné kafe, je také čirá parodie?
Kuko: Napsali jsme píseň a zdálo se nám, že se hudebně podobá tomu, co hrávalo Iné kafe. A vznikla otázka, jak ji uchopit tematicky...
Sabotér: ... a vybavili jsme si, že v textech Iného kafe se strašně často opakovala slova jako problém, rodiče, TV, telefon apod. Tak jsme ta slova posbírali a udělali z nich vlastní text. (smích)
Kuko: Vratko Rohoň, kapelník Iného kafe, svého času zjistil, že na ně chodí strašně mladé publikum, vyloženě děti. Rozhodl se tedy, že se je svými texty pokusí oslovit – a my jsme si prostě jen vzali na paškál tohle téma. Problémy ve škole, to, že matka nechce někam dceru pustit atd. Ale není to nějaký útok na Vratka. Ostatně on sám už to slyšel a byl nad věcí.
Kromě slovenštiny jste tentokrát využili i angličtinu, italštinu a polštinu. Vidíte to jako jednu z cest, jak vaši tvorbu obohatit?
Kuko: Nevím, jestli přímo obohatit, ale spíš zpestřit. Je to takový trošku oblbovák na lidi, protože je dobré, když každá písnička je něčím zvláštní a tím pádem zapamatovatelná. (smích)
Vandel (bicí): Čím víc barev, tím líp. Na černobílou televizi už se nikdo nedívá!
Předcházející deska Ukáž tú tvoju ZOO se setkala s až nečekaným ohlasem. Nebylo to svazující při tvorbě nového alba?
Kuko (zpěv, baskytara): Já osobně neberu minulé album za naše nejlepší. Některé songy mohly být dotaženější. Proto jsem rozhodně neměl pocit, že bychom neměli kam jít dál.
Myslel jsem to spíš tak, že tam bylo hodně hitů a lidi od vás očekávají další.
Doktor (kytara): Ono se nedá nikdy dopředu odhadnout, co bude hit. Někdy si o nějaké písničce myslíme, že by se z ní mohl stát hit, ale lidi si vyberou nějakou úplně jinou...
Sabotér (kytara): Neskládáme cíleně hity! Skládáme prostě písničky a prioritou je, že nás musí bavit a musíme s nimi sami být spokojení. Když se to líbí i posluchačům, je to plus. Každopádně jsme hrdí na to, že jsme se nikdy nepřizpůsobovali nějakým trendům. Svoji pozici jsme si vybudovali tak, že jsme pořád jezdili po klubech jak na Slovensku, tak v Čechách, a tvrdě jsme si to vydřeli.
Kuko: Stojíme si za každou naší skladbou, s žádnou nemáme problém.
Zkusili jste nový způsob distribuce: lidé si mohou vaše album stáhnout a zaplatit za něj, kolik sami uznají za vhodné. Hodnotíte tento krok jako úspěšný?
Doktor: Určitě ano. Už do začátku listopadu, tedy měsíc po vydání, si nahrávku stáhlo víc než 50 000 lidí! Pro nás je pozitivní i to, že si to třeba zadarmo stáhli lidi, kteří nás neznali a za naši desku by nikdy nezaplatili, ale zaujalo je to a přijdou na koncert. Navíc je to cesta, jak dostat hudbu k lidem okamžitě, v den vydání si to každý může okamžitě stáhnout.
CD obsahuje oproti „dowload verzi“ čtyři věci navíc. Měly být motivací, aby si lidi koupili i klasický nosič?
Sabotér: Šlo především o to, že na netu se album podle dohody muselo objevit 1. října a my některé písničky nestihli dodělat, proto jsou až na CD, které vyšlo později. Na druhou stranu ti, kteří si koupí disk a mají pocit, že zaplatili víc, mají oproti ostatním nějaký bonus. Každopádně si myslíme, že lidí, kteří chtějí mít album ve fyzické podobě, je stále ještě dost.
Cédéčko jste si vydali vlastním nákladem. Znamená to, že službám gramofirem už nevěříte?
Kuko: Naší bývalé firmě jsme nové CD dali do distribuce, máme s ní nadále korektní vztahy, ale chtěli jsme si zkusit, jaké to je, když si kapela svoji desku vydá sama.
V písni SuperStár CS si děláte legraci ze známého pěveckého klání. Myslíte si, že podobné soutěžení přesto může mít nějaký smysl?
Kuko: Televize, která to vysílá, do toho jde s jasným záměrem vydělat prachy. A smutné na tom je, že ti patnácti-, šestnáctiletí soutěžící jsou vlastně trochu oklamaní. Na několik týdnů dostanou pocit slávy, pak to skončí a ty děti ztratí iluze... Ale nám vadí spíš to, že SuperStar má pořád stejnou písničkovou šablonu, nic se nezměnilo. Je to obrovské klišé, které se samo nabízí ke zparodování.
Písnička Vratko is back, v níž vystupují postavy spojené s již zaniklou skupinou Iné kafe, je také čirá parodie?
Kuko: Napsali jsme píseň a zdálo se nám, že se hudebně podobá tomu, co hrávalo Iné kafe. A vznikla otázka, jak ji uchopit tematicky...
Sabotér: ... a vybavili jsme si, že v textech Iného kafe se strašně často opakovala slova jako problém, rodiče, TV, telefon apod. Tak jsme ta slova posbírali a udělali z nich vlastní text. (smích)
Kuko: Vratko Rohoň, kapelník Iného kafe, svého času zjistil, že na ně chodí strašně mladé publikum, vyloženě děti. Rozhodl se tedy, že se je svými texty pokusí oslovit – a my jsme si prostě jen vzali na paškál tohle téma. Problémy ve škole, to, že matka nechce někam dceru pustit atd. Ale není to nějaký útok na Vratka. Ostatně on sám už to slyšel a byl nad věcí.
Kromě slovenštiny jste tentokrát využili i angličtinu, italštinu a polštinu. Vidíte to jako jednu z cest, jak vaši tvorbu obohatit?
Kuko: Nevím, jestli přímo obohatit, ale spíš zpestřit. Je to takový trošku oblbovák na lidi, protože je dobré, když každá písnička je něčím zvláštní a tím pádem zapamatovatelná. (smích)
Vandel (bicí): Čím víc barev, tím líp. Na černobílou televizi už se nikdo nedívá!
Zajímavosti:
Horkýže Slíže jsou, jak známo, nesmírně populární nejen doma na Slovensku, ale i tady v Čechách. A strašně rádi sem jezdí vzdor tomu, že zpívající baskytarista Kuko tu ještě v časech společného státu musel strávit nějaký čas nedobrovolně coby voják základní služby tehdejší federální armády. Kuko ovšem na tuto zkušenost nevzpomíná ve zlém.
Řada recesistických těles vypomáhá svému repertoáru coververzemi s vlastními texty, což ale není případ skupiny Horkýže Slíže. Jedinou výjimkou v tomto směru byla bizarní předělávka pinfloydovské klasiky Another Brick In The Wall, Part 2, takto Žigo na albu Best Uff.
Horkýže Slíže jsou, jak známo, nesmírně populární nejen doma na Slovensku, ale i tady v Čechách. A strašně rádi sem jezdí vzdor tomu, že zpívající baskytarista Kuko tu ještě v časech společného státu musel strávit nějaký čas nedobrovolně coby voják základní služby tehdejší federální armády. Kuko ovšem na tuto zkušenost nevzpomíná ve zlém.
Řada recesistických těles vypomáhá svému repertoáru coververzemi s vlastními texty, což ale není případ skupiny Horkýže Slíže. Jedinou výjimkou v tomto směru byla bizarní předělávka pinfloydovské klasiky Another Brick In The Wall, Part 2, takto Žigo na albu Best Uff.
časopis mGuide 2010/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Horkyze-Slize-Hudba-jako-barevna-televize~29~leden~2010/
Komentáře
&;
