Publikum s vysokým věkovým průměrem si užilo dobře sestavený výběr jeho nejslavnějších hitů, z nichž velká většina je sice angloamerického nebo francouzského původu, ale v Čechách už dávno zlidověla.
Tím jsme u kořene problému, se kterým se hodinu a půl dlouhý blok po celou dobu potýkal. Jdeme na takový koncert kvůli písničkám, nebo kvůli těm, kdo je zpívají? Pokud šel na Matuškův večer někdo z druhého důvodu, musel být zklamán. Čtyřčlenný doprovodný Charles Band sice odvedl poctivou řemeslnou práci, ale to, co se odehrávalo nad ním, se místy jevilo jako tragedie.
 |
Člověk to chápe, vždyť oběma stále ještě vystupujícím členům KTO, kteří prožili s Waldemarem Matuškou dlouhá léta harcování po českých kulturácích a sokolovnách, je už hodně přes osmdesát. Podobně tomu bylo i se třemi členy Mefista, kteří šli navíc do pěvecky náročných kousků jako Krysař nebo Bílé, mám tě rád. Při vší snaze to nemohlo dopadnout dobře a taky nedopadlo.
Pak tam ještě zpívala Olga Matušková. Nabídla anglickou verzi klasického pop country songu You Needed Me, ale původní interpretka Annie Murray by ji nejspíš nevzala ani do doprovodného sboru. Její hlavní úlohou bylo to, čemu říkávala Yoko Ono „dělat vítr“ čili vytvářet určitou pozitivní atmosféru. To jí celkem šlo, i když představovat při vzpomínkovém večeru na Waldemara Matušku svého nového manžela sedícího na balkoně, by se někomu mohlo zdát nevkusné. Ale třeba je to v Americe normální.
Úroveň první části večera se snažila udržet Helena Vondráčková. Zlý trápení neboli All My Trials, proslavené mimo jiné Joan Baezovou, zazpívala přesvědčivě, byť její výkon vedle unavených osmdesátníků musel nutně vyznít až příliš profesionálně. Ale jinak všechna čest, byl to jeden z okamžiků, kdy některá z písní dostala kromě melodie i obsah.
Před úplným propadákem zachránily koncert dva programové prvky. Prvním byl příchod Bohuše Matuše. Matuš je vyhlášeným imitátorem Waldemara Matušky a jak se píseň od písně rozezpívával, byl čím dál přesvědčivější a vlastně táhl celou druhou půlku programu, protože exceloval i v rámci závěrečného společného vystoupení.
Právě závěrečný blok nejznámějších Matuškových písní, které zpívali všichni účastníci koncertu spolu s diváky, zachránil koncert před úplným propadákem. U nás v hospodě takovým písním říkáme „náborovky“. To proto, že se v nich do sboru připojí všichni přítomní včetně těch, kdo nechtějí nebo neumějí zpívat. Najednou se spustí vichřice.
Vzpomínkový koncert na Waldemara MatuškuDivadlo Broadway, Praha 16. září 2022 |
Všechny chyby se ztratí, okamžitě stoupne dobrá nálada, jeden člověk se opírá o druhého, z celé party začne sálat energie a všichni jsou tím momentem pospolitosti do hloubi duše okouzleni. Zuzana, Růže z Texasu, Už koníček pádí, Sbohem lásko, Jó, třešně zrály a Slavíci z Madridu, to byla nálož, které nelze odolat.
Po takové smršti odcházelo publikum šťastné a to je pro lidi na pódiu určitě ta největší odměna. Ale bylo to dostatečné ocenění muže, který se zvláště v polovině šedesátých let významně zasloužil o vznik moderní české populární hudby a svým neodolatelným provedením skvěle otextovaných písní položil jeden ze základních kamenů českého písničkářství?
