„Tento projekt má hlubokou ambici a silnou ctižádost: pokusit se dostat - se vší péčí, láskou, ale i nadhledem - ikonu z české pětistovky od malíře Hellicha do souvislostí, které mohou být inspirativní,“ líčí režisér inscenace Jiří Pokorný.
Představení, pro které hudbu složil Václav „Noid“ Bárta a libreto a texty napsal režisér Pokorný, hodlá představit prostřednictvím jevištních obrazů životní osudy slavné české spisovatelky.
Inscenátoři se ve svébytné inscenaci opírají o tradici moderního českého hudebního divadla. Jako příklad jim slouží třeba ta, která vyrůstá z tvorby E.F. Buriana v meziválečném období 20. století.
Od smrti k čistotě dětství
Sled předváděných obrazů se odvíjí od smrti Němcové. Spisovatelka prochází peklem vzpomínek až k čistotě svého dětství. Na své cestě potkává ty, které milovala, i postavy, které stvořila a v nichž zanechala kus sebe.
Boženu Němcovou přitom tvůrci nevidí jako běžnou „divadelní princeznu“, ale jako ženu nekompromisní v životě, v tvorbě i v lásce, která navzdory osobnímu neštěstí, hmotné nouzi a nemoci dokázala vidět v lidech světlo a najít krásu i lásku ve své práci.
„Babičku napsala Němcová po smrti svého prvorozeného syna, do něhož vkládala veliké naděje. Takovou vnitřní sílu měl a má málokdo. Přetavit bolest v krásu a radost, přitom čelit nouzi a nepřízni, to je asi důvod, proč je její dílo tak dojemné a strhující,“ míní Pokorný.
Láska v různých podobách
V titulní roli bude bez alternace vystupovat Lucie Bílá. „Němcovou budeme od května uvádět jen jednou týdně, každou neděli. V takovém případě si můžu dovolit nechat si roli jen pro sebe. Už teď ale vím, že se na každou neděli budu těšit,“ říká zpěvačka.
Po jejím boku se v roli manžela Josefa Němce budou střídavě objevovat Václav Bárta a Kamil Střihavka. Další úlohy ztvární třeba Michaela Zemánková, David Kraus, Viktor Dyk nebo Kristýna Leichtová.
Pro Bílou je navíc postava ikony českých vlastenců 19. století a nejznámější ženské autorky české literatury bez nadsázky vysněnou rolí.
„Láska se jí ukázala v životě v různých podobách, nikdy se nevzdala. Na rozdíl od ní jsem však své štěstí našla. Fascinuje mě, že čím víc byla Němcová v osobním životě podrobena krutým zkouškám, tím psala líbeznější věci. Jako by tím chtěla vidět svět krásnější,“ říká Bílá.
Nevzdávat se své vize
Postava Němcové není na českých jevištích žádným nováčkem. Už za nacistické okupace, v roce 1940, měla v Městském komorním divadle v Praze premiéru hra Franka Tetauera Život není sen. Spisovatelku tehdy hrála Jiřina Štěpničková.
Přibližně ve stejnou dobu napsal Jindřich Honzl dramatickou montáž díla a života Boženy Němcové Svatby. Ta byla uvedena poprvé v Divadélku pro 99 v Praze U Topičů.
Slavným počinem bylo představení monodramatu Františka Pavlíčka Dávno, dávno již tomu... zpráva o pohřbívání v Čechách. Během normalizačních 70. let se hrálo v takzvaném Bytovém divadle.
Tehdejším režimem pronásledovaná herečka Vlasta Chramostová v něm představovala spisovatelku v době, kdy zemřel Karel Havlíček Borovský a Němcová mu na rakev položila trnovou korunu spletenou s vavřínovým věncem..