Akademik Zdeněk Nejedlý, přezdívaný Rudý dědek, říkával: Řekni mi, jaký je tvůj vztah k Aloisi Jiráskovi, a já ti řeknu, jaký jsi. My bychom to mohli obměnit takto: Řekni, jaký máš vztah k Beatles, a já ti řeknu, co jsi za tvora.
Beatles jsou životní konstantou milionů lidí bez ohledu na relativně krátkou existenci skupiny a její dosažitelnost. Ba tím, že přestala existovat tak záhy a již se nikdy se vším všudy neobnovila, proměnila se v jakýsi stálý sakrální objekt touhy, jehož se již nikdy nelze zcela dotknout.
Krutě zde zasáhl osud, který smrtí nejdříve Johna Lennona a pak George Harrisona učinil představy o beatlesovské reinkarnaci bezpředmětnými. Nyní zůstali, jak známo, dva - Paul McCartney a Ringo Starr.
Zatímco první je jeden z nejúspěšnějších skladatelů pop-music v dějinách a světová megahvězda, druhý je celoživotní outsider, jímž byl v časech beatlesovských a po nich.
Samozřejmě outsiderem svého druhu, protože skutečným outsiderem nikdo, kdo se jen trochu k -Beatles přichomýtl, nikdy již být nemohl.
I Peter Best, kterého ze skupiny dosti brutálně vyhodili a nahradili právě Richardem Starkeyem, jak se Ringo kdysi jmenoval, může žít spokojeným životem milionáře, neboť tantiémy z těch několika prvních písniček budou stačit i jeho potomkům.
Nejnormálnější z Beatles
Z jiného pohledu se zase Ringo může jevit jako člen Beatles nejnormálnější, nejobyčejnější, a tedy někdy i nejsympatičtější. Na rozdíl od zjevně geniálního Lennona, nesmírně talentovaného a ambiciózního McCartneyho a introvertního a na duchovno se orientujícího Harrisona byl Ringo proletář, kluk z předměstí, který ani nedokončil střední školu.
Zato skvěle bubnoval a měl jasno, že chce hrát v beatové skupině. Zatímco všichni ostatní by pravděpodobně nějaký druh "beatlesovství" vtiskli jakékoli činnosti a skupině, v níž by se ocitli, Ringo by zřejmě byl "jen" výborným bubeníkem, což by mu stačilo.
Nikdy neměl přehnané skladatelské ambice, byť ta jedna ze dvou či tří písniček, které pro Beatles složil, Octopuss Garden, patří k těm nejveselejším písním Beatles vůbec.
Nikdy to také nebyl velký zpěvák, ale i rozsah pár tónů a nejistá intonace stačily k tomu, aby písničky, které pro něj přátelé Paul a John napsali a on je "s jejich malou pomocí" snaživě přezpíval, spolehlivě lepšily náladu každého, kdo pro takové věci má cit.
To lze doporučit, a kdo zapomněl, co s člověkem udělá With a Little Help from My Friends, natož pak Yellow Submarine, nechť to hned zkusí. Sympatické rovněž je, že podíl Ringa na rozpadu Beatles je z oné čtveřice asi nejmenší, on by jistě dál zůstal. Když pak si každý začal dělat své, pokrčil nejspíš rameny a dělal si své také.
Hrál golf, kupoval si rolls-royce, byl ozdobou společnosti a čím dál častěji hrál ve filmech, kde se jeho výrazný nos a jaksi nekomplikovaná fyziognomie nikdy neztratily. Desky natáčel samozřejmě taky, ale nedá se říci, že by s nimi udělal díru do světa, o což mu možná ani tak nešlo.
Bubnoval na nich a zpíval, co měl rád, třeba šlágry, které měl rád jeho otec, nebo country, ke které díky svému založení vždy tíhnul. Tak jednou za deset let se mu podařil hit, z čehož měli všichni radost. Třeba taková písnička La De Da se moc povedla.
Tím vším má být řečeno, že Ringův středeční koncert v pražském Kongresovém centru, kde vystoupí se svou skupinou All-Star Band, může být velkou legrací, o kterou šlo Beatles především a Ringovi asi z nich nejvíc. S malou a velkou pomocí i českých a dalších přátel.
