Skutečný úspěch kapely přišel až s deskami Ride the Lightning (1984) a Master of Puppets (1986), zejména na druhé z nich se naplno projevil originální styl Metalliky plný častých změn tempa, technických sól a melodiky. Euforické období skupiny, která od počátku intenzivně pracovala na své přezdívce „Alcoholica“, však skončilo tragédií.
Během turné ve Švédsku v roce 1986 havaroval autobus skupiny a Cliff Burton kolizi nepřežil. Zbylé trio sice brzy doplnil Jason Newsted, s Burtonem ale odešla část Metalliky. Mezilidské vztahy ve skupině už nikdy nebyly podle pozdějších výpovědí členů kapely takové, jako na začátku.
RECENZE: Metallica se místy táhne, ale stále dokáže zmagnetizovat |
Po dvouleté pauze vzniklo album ... And Justice for All (1988), na kterém už komplikovaný styl Metalliky působil chladně a postrádal živočišnou dravost. Metallica se tak ocitla na křižovatce. Naštěstí se Hetfield s Ulrichem nebáli zariskovat a najali úspěšného producenta Boba Rocka (Bon Jovi či Aerosmith). Výsledkem byla překvapivě „písničková“ deska Metallica (1991), která je známější pod názvem Černé album, s hity jako Nothing Else Matters nebo The Unforgiven. „Byla to naše zlomová deska. Především proto, že jsme se rozhodli všechno zjednodušit,“ řekl Ulrich. Riskantní krok se vyplatil i komerčně - alba se prodalo okolo 25 milionů kopií.
Další desky Load (1996) a Reload (1997) však přinesly částečné rozčarování. Nová image ostříhaných hudebníků jen potvrdila, že divoká trashmetalová jízda se pomalu změnila na poklidnou plavbu v rockovém středním proudu. „Jak se z Metalliky stával čím dál větší stroj, pomalu jsme zapomínali na přátelství a starali se každý sám o sebe,“ vzpomínal Hetfield. Kapela si nepolepšila ani svým vítězným sporem se společností Napster ohledně ilegálního stahování hudby z internetu. Cejch nafoukaných zbohatlíků, kteří kašlou na fanoušky a jde jim jen o peníze, Metallice na dlouhou dobu zůstal.
Překvapili tvrdostí a syrovostí
Tvůrčí útlum a nahromaděné osobní animozity pak vyvrcholily při přípravě nové desky. Již začátkem roku 2001 odešel Jason Newsted, který špatně nesl své podřadné postavení. Exploze dlouho potlačovaného hněvu mezi Ulrichem a Hetfieldem pak skončila Hetfieldovým prásknutím dveřmi a odchodem na protialkoholní léčení. Po téměř roce se ale vrátil a skupina začala pracovat na albu St. Anger (2003), které fanoušky šokovalo svou tvrdostí, syrovostí a neučesaným „garážovým“ zvukem. Přestože album nebylo příliš komerčně úspěšné, pro Metalliku znamenalo začátek nové cesty.
Ke trojici muzikantů se připojil Robert Trujillo, který předtím působil u Ozzyho Osbournea a ve skupině Suicidal Tendencies, a monstrózní stroj s názvem Metallica se dal s novou energií opět do pohybu. Důkazem byl úspěch alba Death Magnetic (2008). V roce 2011 vydala skupina společně s kytaristou a zpěvákem Louem Reedem velmi rozporuplně přijaté album Lulu, v roce 2016 pak přišla desátá studiová deska Hardwired... to Self-Destruct a letos v dubnu vyšlo nejnovější album 72 Seasons. Deska, kterou Metallica dávala dohromady od jara 2019, podle kritiky zní, jako by se kapela „přestříkla živou vodou“.
Skupina Metallica hraje opakovaně v ČR. Loni v červnu koncert Metalliky zakončil v pražských Letňanech festival Prague Rocks. Hlasité produkci aplaudovalo podle pořadatelů téměř 50 tisíc diváků.
