"Jak vypadá koncert Prodigy? Hrajeme vždycky naživo. Dříve jsme byli víc omezeni technologiemi. Teď máme třeba šňůru tří čtyř vystoupení, a pokud nějaká skladba nefunguje podle našich představ, upravíme ji v počítači přímo v hotelu a během dalšího koncertu hrajeme novou verzi," říká Maxim.
Vaše aktuální album Always Outnumbered, Never Outgunned přišlo až sedm let po předchozím Fat Of The Land. Není to pozdě?
Potřebovali jsme najít aktuální zvuk, přijít s novými nápady. Když v sedmadevadesátém vyšlo album Fat Of The Land, všichni si mysleli, že sedíme s nohama na stole. Ale my jsme jeli turné až do roku 2002 nebo 2003. Potom vyšel singl Baby’s Got A Temper. V tu dobu jsme dělali na nových skladbách, zkoušeli je hrát na koncertech, ale něco jim chybělo. Když jsme se pak vrátili do studia, začali jsme vlastně od nuly.
Zlí jazykové tvrdí, že místo Prodigy by se vaše kapela mohla jmenovat Liam Howlett, protože skládá veškerou hudbu. Na novém albu se navíc vy ani Keith Flint neobjevujete…
Kapela nikdy nebyla jen Liam. I když je fakt, že od začátku produkoval všechno sám, Keith a já zpíváme. Nejsme studiový projekt, Prodigy hráli vždycky naživo. Nejsme ani tradiční kapela, která zkouší s kytaristou, bicími a klávesami. Děláme to jinak, ale jestli chcete zjistit, jak zní Prodigy, musíte jít na koncert. Ale abych odpověděl na otázku. Po turné jsme se všichni shodli, že Liam zkusí něco nového a pozve si jiné vokalisty jako hosty. S natočeným materiálem, na kterém jsme předtím dělali, bude pracovat jako se samply. Rozkouskuje ho a použije jen různé části.
Jakým způsobem nahrazujete hostující zpěváky na albu?
Po Fat Of The Land jsme byli pod velkým tlakem. Každý očekával, že složíme hit Firestarter číslo dvě. Nechtěli jsme se opakovat. To je důvod, proč na albu nejsme. Tlak na mě a Keitha tím pádem opadl. Pro živé vystoupení jsme pak vybrali pět nebo šest nejsilnějších skladeb z alba a přepracovali je. Přepsali jsme pár textů a upravili je pro koncerty. Jasně, pořád hrajeme Firestarter, Breathe, Poison, Mindfields a Smack My Bitch Up. Nové pecky ale zní naživo úplně jinak než na albu.
Vaše hudba vychází z britské rave scény, z které se později vyvinuly styly jako garage, drum’n’bass nebo aktuálně grime, který je pro našince nestravitelnou kakofonií s nesrozumitelnými texty. Proč byl undergroundový zvuk Prodigy srozumitelný každému?
Zásadní rozdíl je v jazyku a komunikaci. Grime, to je londýnský slang srozumitelný Britům, ale jinde funguje míň. Prodigy jsou stylově pestřejší, hlavně je to instrumentální hudba s vokály nebo spíš hláškami. Nejde o nějaké poselství. Na rozdíl od grime nemusíte rozumět slovům, abyste naši hudbu pochopil. Vždycky jsme se považovali za kapelu, která stojí mimo jakoukoliv scénu.
Odkud se pak rekrutují vaši fanoušci, když se necítíte součástí žádného hudebního proudu?
Neskládáme hudbu pro jednotlivé scény. Hudbu člověk dělá pro sebe, protože ho to baví. Vezměte si mou sólovou desku. Když píšu skladby, nedělám je pro nikoho konkrétního, ale kvůli energii, to mě nakopává. S Prodigy je to stejné. Chceme být originální a dělat věci jinak. Lidi, kteří poslouchají Prodigy, jsou stejní. Poslouchají všechno možné, třeba Green Day, staré Rage Against The Machine nebo Roniho Size.
Mluvíte o punkových Green Day. Stylizací obalu alba nebo vašimi webovými stránkami k punku nepřímo odkazujete. S punkem bývá spojen politický názor – chcete deskou něco vzkázat?
Tak to není. Vyrostl jsem s punkovou scénou, ale nemusím nutně mít nějaký politický názor. Je to o přístupu k životu, rebelství.
V jednom rozhovoru říkáte, že během koncertní pauzy kapely nikdo neobsadil její místo. Myslíte, že kdyby Prodigy byla v tuto chvíli začínající kapelou, podařilo by se jí uspět?
Těžko srovnávat tehdejší situaci s dneškem. Lidi nás znají díky Fat Of The Land, ale my jsme v té době fungovali už osmým rokem. Začínali jsme jako úplný underground. Hráli jsme po univerzitách a začali jsme víc sledovat kytarovou scénu. Ta hudba měla stejnou energii jako naše věci. Už tehdy nás ovlivnily kytary a tak vznikl náš zvuk. Na našem prvním festivalu jsme vystupovali se Suicidal Tendencies i Red Hot Chili Peppers. A měli jsme úspěch. Neomezujeme se pravidly různých stylů a scén. To je naše výhoda.
