Počin nazvaný Kniha dní od americké zpěvačky, skladatelky, spisovatelky a malířky Patti Smith, kterou před nedávnem vydalo nakladatelství Dokořán, vypráví příběh jednoho roku prostřednictvím 365 fotografií. Některé pocházejí z jejího archivu, jiné nafotila přímo buď na polaroid, nebo na mobil.
Jak vysvětluje v předmluvě, na přímluvu dcery Jesse si 20. března 2018 založila profil na Instagramu. Prvním příspěvkem byl snímek její ruky, který celou knihu otevírá.
A když sledovala, jak jí den ode dne roste počet sledujících, sebrala odvahu a pustila se do realizace fotografické knihy, v níž zachycuje všednodenní okamžiky, vzpomíná na své blízké, z nichž někteří už nejsou mezi živými, nebo vzdává hold umělcům, jejichž díla a životní osudy ji formovaly a napomáhaly v hledání vlastní tvůrčí cesty.
Českého čtenáře potěší hned trojí česká stopa – Patti Smith připomíná zesnulého kytaristu Ivana Krále, člena své doprovodné kapely, který se podílel na jejím zásadním albu Horses, najdeme tu fotografii upomínající její účast na festivalu v Trutnově v roce 2014 a v popisku fotografie z 3. července čteme toto: „Pražská kavárna u Karlova mostu. Na den jeho narozenin lucidně sním o Franzi Kafkovi.“
Dále se Patti Smith prostřednictvím fotografií vrací k básníkům Arthuru Rimbaudovi, Hermannu Hesseovi, Antoninu Artaudovi, malíři Jacksonu Pollockovi nebo Emily Brönteové. Prohlédnout si můžeme její společný snímek s hercem Keanu Reevesem, narozeniny kytaristy Kevina Shieldse z „burácivě krásné“ kapely My Bloody Valentine oslaví fotkou jeho nástroje a autora těchto řádků velmi potěší nádherným snímkem herce Rutgera Hauera jako replikanta Roye Battyho ze sci-fi kultu Blade Runner nebo obálkou knihy hororového velmistra H. P. Lovecrafta.
Projít si prostřednictvím fotografií rok života tak výrazné osobnosti jako Patti Smith je silně inspirativní zážitek. Může fungovat jako pobídka, pootevření dveří do místností, jež byly dosud zavřené.
Některé snímky jsou působivé třeba jen svou kompozicí, jiné dýchají atmosférou zašlých časů. Je to střet „nového“ a „starého“. Nejmodernějších technologií s nostalgickou připomínkou světa, který už se nevrátí. Sama umělkyně v předmluvě přiznává, že si mobilní telefon pořídila až v roce 2010, a dodává, že by stejně nejraději stále fotila na polaroid, do něhož už ale bohužel nesežene film.
Je zřejmé, že fotografování pro ni neznamená jen v rychlosti něco nacvakat, rychle postnout na internet a pak už jen dychtivě sledovat, jak přibývají „lajky“. Snímky zařazené do Knihy dní, jsou víc než jen hezkými obrázky, dýchají životem, chtělo by se říct, že za nimi jsou silné příběhy, kdyby to neznělo tak ošklivě zprofanovaně a vyprázdněně.
Na dalších dává zpěvačka Patti Smith nahlédnout do svého soukromí, takže po prohlédnutí a přečtení celé knihy máme dojem, že jsme s ní strávili velmi příjemné chvíle, kdy nám poutavě a zaníceně vyprávěla o tom, co je pro ni v životě opravdu důležité. A přitom cítíme, že kus tajemství si nechala pro sebe.
