Kterému Pešatovi svým jménem skládáte nesmrtelný hold?
Předobrazem je jistý Pešata, bývalý pacient jisté léčebny. Jeho další osudy nám nejsou známy, ale v době našeho vzniku byl údajně velmi „oblíbený“ pro své punkové chování v léčebně: demonstrace, anarchie, bitky s autoritou…

Chcete „jen“ bavit lidi, či i skrz humor a rytmus říkat něco zásadního?
Necháváme na posluchačích, co si z naší hudby nebo textů odnesou, ale ta zábava je pro nás určitě to zásadní. Pokud odcházejí z koncertu s úsměvem na rtech, je to určitě naše vítězství. Takhle jsme to opravdu chtěli.

Stylově i vyzněním – máte blíž k The Clash, Toy Dolls či třeba Sex Pistols?
Klademe důraz na melodii, humor, odlehčení, takže odpověď by mohla být nasnadě. I když asi máme daleko i k Toy Dolls. S nimi ale asi máme společnou hravost, nadhled. Když jsme začínali, chtěli jsme udělat takovou táborskou odpověď na americký neopunk – no a vylezl z toho nakonec zoopunk… Ale to slovo punk ať neberou punkáči vážně, je to spíše jen taková stylová berlička.

Dost lidí tvrdí, že punk je překonaný, že „už je to pryč“. Co vy na to?
Neřeším překonanost x nepřekonanost, módu x nemódu. Řeším líbí x nelíbí. Jsem docela aktivní posluchač českého a zahraničního punkrocku. Dobrých kapel a alb je nespočet, ale že bych si o nějaké kapele řekl, že je nadčasová nebo geniální – to ne. V dnešní době ale spíš pociťuji menší návštěvnosti na koncertech oproti minulosti. A protože to slýchávám i od kolegů z jiných hudebních žánrů, nemyslím si, že by to mělo co do činění s překonaností punku. Možná to má souvislost s ekonomickou situací, spíše s pohodlností lidí.

Dost vašich hitů ukazuje, jak vděčné je zpívat o zvířátkách. Je to jako z Televizních novin Novy „A nakonec zvířátko…“? Či jde o moderní bajky, vlastnosti lidí ukázané na zvířatech?
Téměř v každé písni lze najít tu ideu bajky, nějaký poučení, i když je to občas zabaleno do infantilního hávu a hlavně do humoru. A jak se říká – účel světí prostředky.

Když slyším refrén písně Tučný tučňáčku „Panáčku ve fráčku…“, říkám si: „Jestli Peshata neinfantilní?“
V roce 2000 nám vyšla na CD skladba Morče za volantem. Ba dokonce nám jistý člen jedné známé kapely radil, abychom ty písně hudebně přetvořili přímo pro děti… No něco na tom je. Mám malou dcerku a byl bych radši, aby si u táboráku zpívala Příšeru z jezera než Stánky.

Oproti starším deskám dnes „jedete“ dost ve ska. To je hlavně tou trumpetou a pozounem? Či zavanuly Peshatou i módní větry?
Pozoun a prvky ska pravidelně využíváme už od roku 1998, respektive 2000, takže o módní větry se určitě nejedná. Je ale pravdou, že v té době jsme většina kapely jela v japonským skapunku, tak odtud vítr určitě fouká. Prostě kytary a dechy, to je skvělá kombinace.

Kdo je ta pěkná slečna na obalu vaší desky Hra na doktora (2006)? Museli jste ji přemlouvat, či ji samotnou to napadlo? Pyšní se tím dodnes?
Ta slečna je nyní už manželkou našeho dvorního režiséra klipů a grafika obalů Ondreje Karpíška. Což je mimochodem ten pan doktor. Takže to byl určitě jeho nápad, ale slečna se jistě nebránila.

Mít pěknou ženskou na CD – to je lepší než malůvky, ne?
Jak se to vezme. Na našich prvních CD máme malůvky a mají také hodně do sebe. Dokonce si myslím, že tam prostě patří. Neumím si představit na CD Děti ze stanice Zoo nějakou ženskou, ač překrásnou.

Nevybavím si, kdy jste se obuli do politiky, policie, státu, sociálních témat. Děláte to – ale ne přímočaře?
Hledači významu textů by jistě i v našich slovech našli kritiku politiky a systému. Jen namátkou – co třeba Digestoře na tchoře, O muslimákovi, O statečné žížale? Ale upřímně, my chceme lidi bavit a ne něco kritizovat. Kritika totiž musí jít ruku v ruce s nějakým konstruktivním řešením a ruku na srdce – přichází většina kritiků s nějakým řešením? Potažmo rozumným řešením?

A jak jste na tom jako kapela s hraním tam, kde neumí česky?
Jednou jsme hráli ve známém berlínském klubu, samozřejmě jsme před každou skladbou měli několikaminutovou přednášku, o čem ta píseň vlastně je. Náš tehdejší zpěvák Petr výborně ovládal jak němčinu tak angličtinu, takže výbuchy smíchu přítomných naznačovaly, že náš humor je internacionální až globální věc. Paradoxně nejmenší úspěch měla německy zpívaná Rudi und Michael.

Čeho si nejvíc ceníte na Peshatě?
Že jsme vydrželi až dosud, že nás nezlomily dvě velké personální změny a pořád nás to baví.