The Wombats: „Pop jsme maskovali rockovými aranžemi“
Už za pár dní se v Praze představí anglická trojka The Wombats. Na rozdíl od letního vystoupení na Rock For People se nyní představí v klubovém rozpoložení. Jasný důvod, proč vyzpovídat bubeníka Dana Haggise.
Během letošního léta jste odehráli spoustu festivalových vystoupení. Jedno z nich i na Rock For People. Říkali jste, že máte po koncertu dva dny volna a že jedete do Prahy nasát co nejvíce z české kultury. Tak co se vám podařilo?
Měli jsme se skvěle. Vyšplhali jsme na Pražský hrad, popili pár piv, ale přesto moje nejsilnější vzpomínka na Prahu má podobu velmi hlasitého sexu mých hotelových sousedů, kteří mně nedopřáli mnoho spánku (smích). Tentokrát máme v plánu navštívit židovskou čtvrť a pak ani objevování kouzla českého piva rozhodně není u konce!
Z trochu jiného soudku: hráli jste také na belgickém festivalu Pukkelpop. Ani vlastně nevím, jestli jste se dostali na pódium, nebo byla bouřka rychlejší. Jak jste tu přírodní katastrofu přežili?
Pro nás se den vyvíjel skvěle. Hráli jsme ten den ve tři odpoledne a byl to náš nejlepší koncert, který jsme kdy v Belgii předvedli. No a pak tři hodiny nato, když jsme vyrazili okouknout vystoupení Miles Kane, se z ničeho nic zatáhlo nebe a během okamžiku začalo peklo, které přineslo mrtvé a spoustu zraněných. Byl to pro všechny šok, z absolutní festivalové pohody přejít do přírodní katastrofy, která vedle nás kácela stromy jako sirky a bohužel zapříčinila smrt několika hudebních fanoušků. Pamatuju si, že jsem ten den vůbec nemohl usnout a ty děsivé okamžiky se mi pořád přehrávaly před očima.
Když už jsme u koncertů, to je asi místo, které jako kapela máte mnohem radši než studio, že?
Je to tak. Ne že bychom neradi trávili čas ve studiu skládáním nebo se štítili dělat rozhovory nebo videoklipy, ale přesto se na koncertě cítíme nejlépe. Tak totiž dostáváme okamžitou reakci lidí na to, co děláme. A výměna energie mezi námi a fanoušky na koncertu je to, co nás asi nejvíce nabíjí.
Přesto, v roce 2008 se tobě zůstat na konci dlouhého turné moc nechtělo, že? Co se stalo?
Tenkrát jsme byli dva roky nepřetržitě na turné, hráli dokolečka pořád ty stejné písničky a jednoduše jsme už na konci toho amerického turné vyhořeli. Odehráli jsme tenkrát víc než 200 koncertů za rok a ještě k tomu pořádně pařili. To celé situaci taky pomohlo. Myslím, že to byla pro nás ve výsledku dobrá zkušenost. Hodně jsme se díky ní poučili, jak plánovat dění v kapele.
Ty žiješ v Paříži, Tord v Liverpoolu a Matthew v Londýně. Jak komunikujete nebo zkoušíte, když nejste na turné?
Většina materiálu na novou desku vznikla v Liverpoolu. Stále si tam všichni držíme byty, a protože jsme vlastně konstantně na turné, je docela fuk, kde bydlíme. Když se potřebujeme sejít ve zkušebně, skočím do letadla a za hodinu jsem tam. Jsem rychlejší než Matt, který je v Liverpoolu vlakem za hodiny dvě (smích).
Píšete o věcech, které vidíme kolem sebe nebo se nám opravdu staly. Jakým způsobem si udržujete nějaké soukromí?
Pro mě je psaní písniček terapie, při které si hodně odpočinu. Jasně, do skladeb se promítá spousta emocí, ať už pozitivních, nebo negativních, přesto necítím, že bych kvůli osobním textům ztrácel něco ze svého soukromí. Naopak, jako velkou satisfakci cítím, když za námi lidé chodí s tím, že jim naše písnička pomohla překlenout nějaké problematické okamžiky v jejich životě.
Na nové desce máte docela dost syntetizérů a elektroniky. Budete v tomto trendu pokračovat i nadále?
Máme to v plánu. V poslední době jsme si mašinky trochu víc ochočili. Navíc je umíme ovládat nejen doma, ale také na pódiu, a začleňování elektroniky do našeho soundu cítíme jako posun do nových oblastí, kde jsme se ještě předtím nepohybovali.
Ptám se, protože mám pocit, že The Horrors, kteří jdou ve své kariéře podobnou cestou, to znamená od divokého rocku k poprockovému stadiónovému soundu, ztratili mnoho z toho, co je dělalo výjimečnými. Tím nechci říct, že jejich letošní deska Skying je špatná...
Většina našich písniček je čistokrevný pop, jen jsme tenhle fakt rockovými aranžemi trochu zamaskovali. S poslední deskou jsme si po produkční stránce trochu víc pohráli, tak proto máš možná pocit větší „stadiónovosti“. Ale jinak ruku na srdce, v základu se naše písničky téměř vůbec nezměnily.
Máte natočenou už pěknou řádku videoklipů. Evidentně vás jejich tvorba baví. Máte v plánu natočit nějaký nový?
Před nedávnem jsme dodělali další na singl 1996. Strávili jsme spoustu času v potápěčské výzbroji a docela jsme se u jeho natáčení pobavili. Myslím, že ještě než přijedeme do Prahy, bude venku.
A máte kromě koncertů další plány, které bys už teď mohl prozradit?
Do Vánoc budeme koncertovat a v novém roce si dáme chvíli „oraz“ a začneme přemýšlet nad novými skladbami. Ještě je několik věcí ve vzduchu, ale o těch zatím nemůžu nic říct.
Trojice z Liverpoolu The Wombats přijíždí na koncert do pražského Lucerna Music Baru už tuto neděli 27. listopadu. Předskakovat jim budou norští výtečníci Team Me.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
