zvláštní poděkování
Quantcom.cz

13. komnata Jaroslava Hutky

13. komnata Jaroslava Hutky

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Jaroslav Hutka je českou legendou o svobodě. Jeho návrat z exilu v roce 1989 byl symbolem změn v tehdejším Československu a píseň Stůj, břízo zelená si s ním zpívala celá Letenská pláň.
Dnes žije Jaroslav Hutka v Praze s báječnou rodinou a psem, píše, a hraje někdy i patnáctkrát do měsíce všude po Čechách. Ani nemusí prohlašovat, že je šťastný, je to na něm vidět. Nosí však v sobě jednu z nejtemnějších třináctých komnat vůbec: zážitek jedenáctiletého exilu. Trauma exilu žije dál ve velké části české populace a odumřelo jen v těch, kterým je dnes pod třicet. Všichni ostatní se možná někdy v životě ptali sami sebe: Mám zůstat nebo odejít? Stejně se rozhodovala i publicistka a spisovatelka Tereza Brdečková, která nás na cestě do Hutkovy třinácté komnaty provází. Hutka je jedním z mála navrátilců, který tohle téma poctivě zkoumá a je ochoten se o své postřehy podělit i s námi, kteří jsme zůstali. Má potřebu tohle téma sdílet, a tím ho vysvětlit i sám sobě. Jakoby se od něj chtěl osvobodit, protože se mu to dodnes úplně nepodařilo.

Hutka se do exilu dostal, protože byl legendou, protože zůstal vnitřně svobodný i po sovětské okupaci a protože podepsal Chartu 77. A také proto, že miloval svou ženu. Teprve když byl "tam", poznal, že se rozhodl špatně. "Dnes je to pro mě pozitivní zážitek a nejcennější životní zkušenost. Ale jen proto, že to skončilo," říká Hutka. "Ale úplně za sebou to nemám." O tom, co emigrace znamenala, mluví Tereza Brdečková nejen s Jaroslavem, ale také s jeho přáteli, kteří podobný životní krok ve své době sdíleli či zvažovali - ať už vstoupili či zůstali za dveřmi. Se spisovatelem Ivanem Klímou, písničkářem Vlastou Třešňákem, s podnikatelem panem Kohoutkem (který má pro Hutkův život skoro magický význam). S Hutkovou druhou ženou Kateřinou, s kterou se seznámil v emigraci. A také s Václavem Havlem, kterého státní bezpečnost nutila k vystěhování pod hrozbou, že jinak ohrozí své blízké.
Zdá se to dávno, bylo to v minulém století. Ale trvá to dál. Protože jedna věc je žit v cizině dobrovolně a druhá věc je, když se člověk nemůže vrátit domů - ať už kamkoliv. Není exulanta, který by neměl tohle stigma. Ale ten, kdo exil nezažil, to nikdy nepochopí. Exil je to jedna z nejpodivnějších třináctých komnat vůbec. Je temná i tehdy, když je zalitá světlem a plná drahého kamení. A ať chceme nebo ne, příběh exilu je příběhem celé české společnosti. Vysílání: 17.11., 12.25 hod., ČT1.

12.11.2012 17:11:59 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Články v rubrice - Z éteru

Hudební tipy 12. týden

Richard Müller: čierna labuť, biela vrana

Hej mistře basů
Velkolepý koncert v pražské Lucerně k poctě legendárního kapelníka, skladatele, zpěváka a p ...celý článek


Ceny Anděl Coca-Cola 2023

Honza Dědek a Ivana „Fancy“ Kulhánková

Ceny Anděl Coca-Cola 2023
Jména nových držitelů celkem 16 andělských sošek budou oznámena během slavnostníh ...celý článek


Slavná rocková opera Jesus Christ Superstar

Jesus Christ Superstar

Jesus Christ Superstar
Slavná rocková opera A. L. Webbera. Americký film (1973). V hlavních rolích: T. Neel ...celý článek



Časopis 13 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Velikonoční víra tipy

Poslední den Ježíše z Nazareta

Velkopáteční bohoslužba
Přímý přenos liturgické slavnosti z Farního sboru Českobratrské církve evangelické celý článek

další články...