Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Když je klišé na dohled. Tomáše Kočka cesta do podsvětí

Kultura

  14:00
Tomáš Kočko zasvětil album staroslovanskému bohu Velesovi. Zamířil z hájemství ohlasové tvorby na území popu a rocku a málem došel do pekla klišé.

Tomáš Kočko foto: INDIES SCOPE

Písničkář Tomáš Kočko se chvályhodně snaží hledat pro svou hudbu nové pěšinky. Nechce se zacyklit ve zbojnické tematice a folkových či folk-rockových ohlasech lidových písní. Své kořeny nezapírá, ale kromě nich inspirovala album Velesu pestrá škála žánrů v rozpětí od metalu po jungle (styl taneční klubové hudby). Texty se místo zbojnických příběhů noří do pohanské mytologie.

Předchozí dvě alba Cestou na jih (2012) a Živě (2014) patří k tomu nejlepšímu, co Tomáš Kočko & Orchestr natočili. První z nich vtipně a hlavně co do muzikantského jazyka výstižně mapuje putování různými moravskými regiony. Na druhé se podařilo skvěle zachytit koncertní energii kapely ve starších písních. Název vyjadřoval nejen, že jde o živou nahrávku, ale také odkaz na staroslovanskou bohyni plodnosti Živu. Její druh Veles, správce řádu a práva, rohatý bůh skotu, plodivé síly a hlavně podsvětí, se dočkal studiové desky nových písní. Po hudební stránce navazuje spíše na titul Godula (2011), žel, viděno s odstupem času, ne zase tak zdařilý.

Problém desky Velesu vůbec netkví v tom, že Tomáš Kočko nikoliv poprvé inklinuje k popu. Například povedeným albem Poplór (2006), kde prvky různých evropských lidových tradic přetavuje do pop-songů, jen potvrzoval fakt, že folklor byl prostě popem minulosti. Potíž spočívá spíše v některých skladatelských nápadech.

Tomáš Kočko & Orchestr

Například školácky prostinký, jinde už tisíckrát slyšený, pseudostředověký motiv hned úvodní písně Do Návu se oposlouchá dříve, než ani ne tříminutová skladbička dozní. Podobný nápěv má povinně v repertoáru snad každá muzikantsko-kejklířsko-ochotnická parta objíždějící letní hradní slavnosti. Téměř totožnou melodii v dórské stupnici má i notoricky známá námořnická odrhovačka What Will We Do With a Drunken Sailor, vycházející z irské lidovky Óró sé do bheatha abhaile – což asociaci slovanského zásvětí Návu moc nepřispívá. Příliš schematicky působí i oslava rituálních tanců Dokola. Jinak osobitý „kočkovský“ rukopis v baladě Vnuk zase málem zesměšní pseudoorientální vyhrávky a utluče elektrická kytara, která místo žádoucí tvrdosti a vypíchnutí dynamiky pouze přehraje pár metalových klišé.

Jednotící námět textů nepůsobí nezajímavě. Žel, staroslovanské mýty občas vykreslují textové rekvizity poněkud omšelé, mnohokrát omleté v písních metalových i „pagan-folkových“ kapel nebo fantasy literatuře: „Daruj nám, luno, svoji moc, budeme zářit do noci“ (z písně Na mohylách), „cesty k dobru, oči obrů, úsměv trpaslíků“ (Jak se rozvzpomenout), „má sudba až se naplní... můj meč opíše kruh“ (Do Návu) atd.

Veles nezaslouží vymítání

Kritika desky ovšem nemá vyznít příliš odmítavě a zastínit pěkné momenty. Bůh Veles nezaslouží vymýtání. Titulní píseň Velesu se nemusí bránit chytlavosti, když je výstavba melodií i rytmická struktura skladby přece jen členitější a méně obvyklá. Zdařil se i sugestivní text o dávném kulturním střetu křesťanství a pohanství, jehož obdoby se ovšem stále logicky opakují, se silným motivem příchodu nové víry a upálení pohanské modly: „Gott mit uns plameny a mečem, připravte se, národové, na krvavé zteče.“

K vrcholným kompozicím desky lze řadit také Chors a její působivé aranžmá se sugestivním repetitivním trylkem houslí a účelným využitím trubky. I píseň Jarovít, ač také trochu trpí „obecným“ refrénem, zajímavě vystoupí z celku díky junglovému rytmu, který vypíchne transovní prvky oslav dalšího slovanského boha síly, odvahy a plodnosti.

Tomáš Kočko & Orchestr: Velesu

Indies Scope, 2016

Celkový čas: 39:30

Přestože album místy působí jako cesta do podsvětí prvoplánové líbivosti a otřepaných melodických mustrů, neznamená to naštěstí, že by Tomáš Kočko na ono místo dorazil. Má dostatečně vytříbený vkus, aby včas přibrzdil. Fanoušci možná naopak ocení Velesu jako album mimořádně „user friendly“, uživatelsky vstřícné. Hranice, kde začíná levná podbízivost, byť třeba nezáměrná, ovšem leží nebezpečně blízko.

Autor: