Není známo, jak se cítil Rick Rubin, producent posledních šesti alb „Redhotů“, tedy alb nejdůležitějších, včetně toho podle mnohých nikdy nepřekonaného Blood Sugar Sex Magik z roku 1991, když mu kapela oznámila, že s ním pro nový titul nepočítá. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o osobnost, která si rozhodně na nedostatek práce nemůže stěžovat, nejspíš to přešel mávnutím.
Producentova otázka
Na Rubinovo místo byl povolán jiný věhlasný „muž v pozadí“, Brian Burton používající pseudonym Danger Mouse. Pod tímhle jménem se jako aktivní muzikant podílel na úspěchu projektu Gnarls Barkley, způsobil v roce 2004 skandál albemThe Grey Album, na němž propojil světy rapera Jay-Z a The Beatles, v dalších letech produkoval desky pro Gorillaz, Norah Jonesovou či The Black Keys. A také si šel hned pětkrát pro cenu Grammy.
Proč tolik řečí kvůli jednomu producentovi? Protože jeho ruka je právě v tomto případě asi podstatnější, než by to mohlo na první pohled vypadat – v každém případě je to námět k diskusi. Zmíněný Rick Rubin vlastně asistoval hned u několika podob tvorby Red Hot Chili Peppers. Hodně jinak zněli na tvrdém, funkrapovém albu Blood Sugar Sex Magik (byť právě na něm najdeme i jednu z největších hitovek kapely, ploužák Under The Bridge), ao dost jinak na vysloveně hitovém Californication (1999). Poslední kousek z Rubinovy producentské dílny, pět let staré I’m With You, byl přijat zprvu rozpačitě, dnes víme, že byl do jisté míry esencí toho, co chtěl a mohl Rubin s kapelou dokázat. Pokud šlo o tečku za dvacetiletou spoluprací, byla to tečka rozhodně důstojná. Jak ale vidíme, rozhodně nelze říci, že by stejný producent nutil kapelu ke stále stejnému stylu.
Danger Mouse přichází do týmu Red Hot Chili Peppers jako nováček, což ale nic ne ubralo na ambicióznosti jeho přístupu. Některé věci jsou nepochybně jeho dílem. Více syntetických zvuků, méně (opravdu o dost méně) Klinghofferovy kytary, jež se na minulém albu dostávala ke slovu v psychedelických sólech, a elektronicky přiživená rytmika včetně syntetických tlesků a nápodob beatboxu. S elektronickým podkladem Red Hot Chili Peppers ovšem pracovali už dřív, na minulém albu si dokonce pohrávali s vyloženě disco postupy.
Konstanty soundu „Redhotů“ ale Danger Mouse nevymazal, to by také bylo absurdní. Jednak nezaměnitelný zpěv Anthonyho Kiedise, který přes veškerou diskutabilnost svého pódiového přednesu (naživo patří k nejfalešnějším zpěvákům, co kdy tato planeta nosila) dává kapele jasnou tvář, jednak baskytaru skutečného „šílence“ – říkajícího si Flea, jehož zvuk a prstová technika jsou odjakživa oporou instrumentální stránky písniček téhle kapely. A na albu The Getaway je právě Flea tím nejslyšitelnějším ze všech podílníků. Patrně i v tom je přínos produkce Danger Mouse, jehož podstatná část dosavadní kariéry se pohybovala v žánrech, které na živelné funkci basu a rytmu stavějí svoji existenci.
Hity i garáž
O všem Fleaova práce s nástrojem není zdaleka jen rytmická, ale i harmonická a melodická. Jak slyšíme třeba v písničce Goodbye Angels, jedné z potenciálně nejhitovějších, může suplovat akordickou hrou kytaru, než v divokém finále přejde do tvrdého funku. Podobné zvraty, ve kterých se doplňuje – víc než kdy jindy u téhle kapely – tvrdý výraz s popově melodickými částmi, jsou relativně časté, také v písních We Turn Red neboThis Ticonderoga.
Kromě toho, že nelze přeslechnout hitový potenciál hned několika skladeb, vedle již zmíněné také prvního singlu Dark Necessities, The Longest Wave nebo Encore, přímo čítankové „redhoťárny“ v rádiovém slova smyslu, tu ale jsou písničky i z jiného ranku. Na jedné straně ta s garážovým soundem, skutečně jdoucím na dřeň. Nese příznačný názevDetroit a je poctou americkému „rock city“, považovanému za kolébku punku. A na druhou stranu netypicky znějící popová balada The Hunter, která jako by vypadla z některé pozdní desky The Beatles.
Kdybychom ale hledali nejbizarnější kousek (jemuž ovšem nelze upřít hitové možnosti), je to bezesporu song Sick Love. V případné hře na nejbizarnější muzikantské spojení by se kombinace machistických rockerů Red Hot Chili Peppers se zjemnělým gayem Eltonem Johnem určitě umístila na předních příčkách. A zde je skutečností. Elton John přispěl klavírním partem, ale se svým textařem Berniem Taupinem i jako spoluautor. Výsledkem je ukázka té nejpopovější polohy kapely, potvrzující, že její kořeny jsou v Kalifornii, zemi slunce a surfů.
