Hlavní obsah

Zpěvák a kytarista František Černý: Chtěl jsem, aby mé písně měly chuť

Právo, Jaroslav Špulák

Zpěvák a kytarista František Černý je nedílnou součástí skupiny Čechomor. Nyní, v době oslav svých šedesátých narozenin (měl je 29. října), přišel se sólovým albem Franta 2017. Je to dárek, který si nadělil on sám a pomohli mu s ním přátelé. Deska je to zábavná, energická a prýští z ní tvůrčí i interpretační nadhled a svoboda. Album je plné hostů. Jsou mezi nimi Alexandra Urbančíková a Pavol Jeno z IMT Smile, kapela Vasilův Rubáš, Petr Zelenka či Majdalenka Sochorová.

Foto: Lucie Levá

František Černý si vydal album k narozeninám.

Článek

Proč to album vzniklo?

Když se člen nějaké kapely rozhodne vydat sólovou desku, důvodem obvykle bývá, že má přetlak písniček a nápadů, anebo touhu se prosadit jako sólista. V mém případě to tak nebylo. Přetlak jsem naposledy pocítil před asi dvaceti lety, kdy jsem vydal první sólovou desku. Od té doby mě Čechomor tak zaměstnával, že jsem neměl na sólovou dráhu pomyšlení.

Písničky jsem ale průběžně skládal, to jsem dělal celý život, a vznikaly i takové, které se do repertoáru Čechomoru nehodily. Zhudebňoval jsem například i překlady básní Villona nebo Morgensterna.

A pak přišel kolega z Čechomoru Karel Holas a řekl mi, že se blíží mé narozeniny a že by mi rád dal dárek. Nabídl se, že mi pomůže nahrát desku. Dal mi k dispozici své studio a ujal se produkce. Mě pak napadlo, že ji nahraju se svými dvěma dcerami, z nichž jedna hraje na baskytaru a druhá na bicí.

Foto: Lucie Levá

V čem bylo nahrávání písniček jiné, než když natáčíte s Čechomorem?

Nenechal jsem se svázat zažitými pravidly, neexistoval pro mě žádný šoubyznys a dělal jsem všechno to, co se obvykle nedělá. Když mi třeba zvukaři řekli, že se jim zvuk nějaké písničky nelíbí, já odpověděl, že mně se líbí a zůstane takový. Byl jsem zkrátka sám sobě pánem.

Když přišel své party nahrávat dětský sbor, řekl jsem jeho členům, ať si dělají, co chtějí. Byl tam někdo, kdo je dirigoval, a oni zpívaly podle svého pocitu.

Jaký je to dětský sbor?

Úžasná žena jménem Karolína Ruppertová v něm sdružuje mimo jiné děti, které neuspěly na konkurzech do jiných sborů. Tvrdí, že jejich nezdar neznamená, že neumějí zpívat, a pracuje s nimi. Dodává jim tím sebevědomí a vytvářejí spolu repertoár.

Stylově je to na vašem albu docela pestrá směska…

Nechtěl jsem uhýbat od svých představ ani se nikam cpát. Konečná podoba desky je pro mě logickým vyústěním situace, ve které jsem byl. Bylo mi jedno, jaké písničky na nahrávce budou. Jedinou podmínkou bylo, aby se mi líbily a měly takříkajíc chuť. Před nahráváním alba jsem uspořádal mejdan, na němž jsem pár známým skladby, které jsem měl nachystané, zahrál. Ze čtyřiceti představených se následně vylíhlo dvanáct favoritů. Z nich jsem nakonec nahrál sedm plus dva bonusy.

Na desce je i písnička Julie, kterou jste natočil ve spolupráci s kapelou Wanastowi Vjecy. Jak se zrodila?

Robert Kodym, zpěvák a kytarista Wanastowek, pro mě napsal text a já ho zhudebnil. Základ jsem natočil s kolegy z kapely Čechomor a potom do něho své nástroje nahráli kluci z Kodymovy kapely. Bylo to dobrodružné v tom, že jsme si posílali nahrávku v nějakém stavu a zpátky se vracela posílená o další nástroje nebo nápad. Komunikovali jsme e-maily.

Text skladby vypráví o muži, který byl popraven za to, že kvůli lásce dezertoval z armády. Robert Kodym ho zasadil do období Marie Terezie a později náhodou zjistil, že v roce 1752 byl skutečně u Kostelce nad Černými lesy popraven vojenský zběh.

Písnička Návštěva je taková sci-fi, že?

Přesně tak, a každý si do ní může zasadit svůj příběh. Je o tom, že za mnou přiletěl mimozemšťan a chtěl, abych s ním odletěl na jeho planetu a jako chlap to tam všechno změnil. A já odletěl a tady na Zemi bylo o jednoho muže na plození dětí méně.

Pointou celé písně je to, že mimozemšťan může oslovit i další chlapy ze Země.

Zajímavá je výtvarná stránka obalu alba. Dal jste si na ní záležet.

Když jsem desku chystal, obklopil jsem se lidmi, které mám rád. Byli mezi nimi i šikovní výtvarníci, kteří dali fyzickému nosiči prostřednictvím obalu něco navíc. Byl bych rád, kdyby deska vyšla i na vinylu, aby výtvarná krása obalu ještě vynikla. I na cédéčku je ale výrazná. Osobně ji řadím na úroveň hudby.

K té desce vznikl i dokumentární film, který bude promítnut na neveřejném křtu 1. listopadu v pražském klubu Futurum.

Znamená vydání desky Franta 2017 něco pro existenci Čechomoru?

Ano, znamená. Je takový předvoj nového alba Čechomoru. Původně jsme ho chtěli vydat už letos, ale protože na něm pracujeme s dechovkou, vyžaduje to mnohem větší produkční úsilí. A tak jsme se rozhodli vydání posunout na příští rok.

Máme připravený úžasný materiál, který jsme dávali dohromady pět let. Přitom stále platí, že Čechomor bude vždy nahrávat a interpretovat lidové písničky. Je jich tolik a krásných, že bychom z nich mohli čerpat ještě desítky let. Je to naše poslání. Když k nim přibudou nějaké původní skladby, budou se – jako dosud – tvářit jako lidovky, aby pasovaly do koncepce.

Budete ke svému sólovému albu koncertovat?

Původní plán to nebyl. Teď se to ale posunuje, protože si myslím, že jsem nahrál lepší desku, než jsem si myslel, že nahraju. Začínám mít pocit, že bych chtěl ty písničky lidem zahrát. Příprava nějakých koncertů je tedy ve výhledu.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám