„Co je světu po nějakym Daňkovi.“ Zemřel Wabi Daněk. Jeho poslední vystoupení na Dvojce

Poslední autorskou desku Wabi Daněk vydal před 20 lety. „Musí být pocit, že to, co chci říct, je nesmírně důležité. A o tom v posledních 10 letech nejsem úplně přesvědčenej. Celej svět je plnej nějakejch důležitejch sdělení. Co je světu po nějakym Daňkovi?“ svěřil se Martině Kociánové.

Wabi Daněk a Martina Kociánová|foto: Adam Kebrt,Český rozhlas

„Pořád píšu, ale už to jsou spíš blbostě. Spíš pro potěšení. Ne pro řešení. A myslim, že blbosti jsou málo, že bych měl dělat tyhle věci.“ I když si celý život chránil soukromí, v roce 2016 vydal překvapivě otevřenou „vzpomínkovou“ knihu Neublížit (…a neposrat se).

Ročník 47 a Fotky

Mluví v ní o rozvodu, rodinných věcech nebo otci, který byl v 50. letech zavřený ve vykonstruovaném procesu. „Prali se ve mně čerti s anděly,“ přiznal. „Ale postupem času mně došlo, že to nejsou věci až tak intimní. Že jsou přenositelný i na jiný osoby. A že moje zkušenost může i někomu pomoct.“

Jeho nejúspěšnější píseň Rosa na kolejích se stala neoficiální trampskou hymnou. On sám se ale poznával nejvíc v jiných písních. „Ročník 47 a Fotky. To jsou písničky, jak by řekl Smetana, z mého života.“ Možná o zvláštním postavení těchto dvou písní svědčí i to, že se text jedné dá zpívat na melodii druhé a naopak. „Uvědomil jsem si to až po 20 letech.“

S nejmladším synem Šimonem si splnil sen a zpíval jako předskokan svého velkého vzoru Krise Kristoffersona. Jeho další přání vystoupit na pódiu nebo si alespoň zajamovat s Brucem Springsteenem se mu už nesplní…

Na Dvojce vystoupil naposledy 28. ledna 2017 dva dny před svými 70. narozeninami. Jako hosty si do Toboganu sám pozval Oldřicha Víznera, Jaroslava Samsona Lenka a Pavla Žalmana Lohonku. Společně si i zahráli.