Kdy jste doma pochopila, že táta je populární herec?
Když ho lidi začali zastavovat na ulici a říkali: „Jé, pane Kronere, my vás máme tak rádi. Podepište se nám!“ Mě to vždycky otrávilo, šla jsem radši opodál. Dnes by po něm chtěli selfie. Musím říct, že čeští diváci jsou ve srovnání s těmi slovenskými uctiví. Většinou o podpis nebo fotku slušně požádají. U nás ta prosba nejčastěji vypadá takto: „Jééé! Můžu se s vámi vyfotit?“ Ale já toho „medvěda“ dělám celkem ráda (usmívá se). Přízně diváků si vážím. Ale protože jsem to měla stejně, dnes chápu svoje děti, jak je jim nepříjemné, když jsme někde společně a někdo cizí mě na ulici zastaví.
Co dělají?
Jdou opodál (směje se). Dokonce jsme se domluvili, že v tom případě se budeme tvářit, že k sobě nepatříme. Moje děti chodily na gymnázium, které je blízko našeho služebního vchodu do divadla Astorka. Takže jsme se vždycky loučili nenápadně. A jednou jsem na to zapomněla a na Adama, který šel někam s kamarádem, jsem něco zavolala. Pak mi to doma vyčítal, že to pro něj byla strašná hanba. Ale v jeho třídě se to provalilo až na rodičovském sdružení. Rodiče se ptali, co tady dělá ta herečka Kronerová? Moje děti mají samozřejmě jiné jméno, po otci. Syn o mé profesi raději mlčí i teď. Před premiérou filmu Bába z ledu mu kamarád nabízel lístek a říkal: „Hele, hraje tam nějaká Kronerová a je tam skoro úplně nahatá. Ale už je to docela bába, no. Půjdeš?“ A syn na to: „Nahatá. A ještě ke všemu je to moje matka.“ (vyprskne smíchy)
Byla někdy doba, že jste se za svoji profesi styděla?
Jak jsem se mohla stydět, když rodiče byli můj vzor a oba byli úspěšní herci? (její maminkou byla Terézia Hurbanová-Kronerová, pozn. red.) Chtěla jsem být nejdřív rozhlasový herec, protože jsem moc ráda poslouchala sobotní pohádky v rádiu. Rodiče mě ale od toho odrazovali. Tvrdili mi, že režiséři při natáčení bijí děti, které něco pokazí, nedávají jim jíst ani pít. A v noci jsou tam za trest potmě. A protože jsem byla ještě malá, věřila jsem tomu (usmívá se).
Kdo měl tu fantazii bujnější? Táta, nebo máma?
Táta. Máma měla taky velký smysl pro humor, ale táta si se mnou hrál víc. A vlastně i díky němu mě herectví hodně přitahovalo. Ještě když jsem byla malá, nastudoval se mnou několik rolí. Třeba moji nejoblíbenější pohádku Sůl nad zlato. V obýváku. Máma vařila a my si hráli. Vždy hrál krále a ty dvě nehodné starší sestry. Já byla samozřejmě Maruška. A pokaždé došlo na tu vypjatou scénu, kdy se král ptá: „Jak mě máš ráda, moje nejmladší dcero?“ A já odpověděla, že jako sůl. A on zahřímal, že jsem dcera nezdárná, ať odjedu z jeho království, když ho mám ráda tak málo. A v ten moment jsem se usedavě rozplakala, rodiče mě nemohli utišit. Ale za týden jsem to chtěla hrát znovu.
Celý velký rozhovor najdete v týdeníku Téma.
Zuzana Kronerová je čerstvou držitelkou Českého lva za film Bába z ledu:
10. března 2018 |
