V noci usínám, v hlavě mívám pocit, že nemůžu vstát. Proč mám do nebe řvát a od všech jen brát a ráno se sám sebe bát. Proč vždycky déšť stéká do stejných louží? Proč andělé nad branou tiše krouží? Dokola se bouří. Z výšky zpátky na zem doletí. Den, kdy se vše zastaví, měníš ticho a prázdno na možná a dávno, všechno na málo. Touhu si vzít, plány odkrýt, začít zas žít. Den, kdy se vše zastaví, měníš ticho a prázdno na možná a dávno, všechno na málo. Touhu si vzít, plány odkrýt a žít. Za zády se usmívat všem hádkám, vědět, co se může stát. Proč na pravdu si hrát a s pýchou se prát a proč ve dne světla se bát? Proč vždycky déšť stéká do stejných louží? Proč andělé nad branou tiše krouží? Dokola se bouří. Z výšky zpátky na zem doletí. Den, kdy se vše zastaví, měníš ticho a prázdno na možná a dávno, všechno na málo. Touhu si vzít, plány odkrýt, začít zas žít. Den, kdy se vše zastaví, měníš ticho a prázdno na možná a dávno, všechno na málo. Touhu si vzít, plány odkrýt a žít. Spoutat všechny znamení, cítit vítězství, nezůstat stát, muset x-krát s životem začít se rvát. Den, kdy se vše zastaví, měníš ticho a prázdno na možná a dávno, všechno na málo. Touhu si vzít, plány odkrýt, začít zas žít. Den, kdy se vše zastaví, měníš ticho a prázdno na možná a dávno, všechno na málo. Touhu si vzít, plány odkrýt a žít.