JESKYŇE 3
A F# G A F# H A
Oslepen jasem, s třesoucím se hlasem,
v mrazivém chladu, pod stálou hrozbou pádu
E D E H E D H C
opile tápe a pomalu chápe,
E D E H C D A
že na štítu velehory zůstal zcela sám.
Opuštěn všemi, sám v neznámé zemi,
čistý vzduch dýchá a na plicích ho píchá;
Bůh se mu zjeví, nikdo to však neví;
už si ani není jistý, zda to nebyl klam.
Ref.:
G C E D E
K čemu je mu láska, která objekt nemá,
G C E
k čemu krása nadpozemská,
D E
když jsou ústa němá?
Všechno má mít opak, v tom to asi vězí;
G C
nač je pravda, která nad lží
E H C
stále nevítězí?
Nemá se vrátit? Nechce všechno ztratit.
Samota tíží, když do údolí shlíží,
tam život kypí v hotelu i v teepee;
v jeskyní už ohně hoří, brzy bude tma.
Možnosti váží: volí mezi pláží
a strmou skalou; váhá jen chvilku malou.
Zavrhne these, do díry zpět leze,
žít jen tak, jak se sluší, dělat, co se má.
Ref.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.