Peřina
UsnAulas, má lásko, a já jak noční můra byl sám,E
jenom teAplo na polštáři, tváří tvojí voní, jsem sáEm
a s křikem nE7oční dravci ulicí se touAlaj
a tlučou doD popelnic, do oken a vratA,
peřinu pE7řes oči a uši přikrýt dlAaní,
nutit se doD spánku, kde mohla by jsi státE7.
Usnulas, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl,
potichu si hýčkat radost z něhy pálících těl,
tma zvláštní kouzlo má, plaší studu stíny,
světlo je pravda, ale ve tmě žije čas,
dotkneš se náhodou, jen tak, tak bez příčiny,
no a pak znovu, pak už schválně zas a zas.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.