Že v kostele visí zvony, to každej ví
Ale jaký vlastně mají jména málokdo tuší
A já vám o tom zazpívám smutnou písničku
O tom, že jako těla mají možná i duši
Mají i duši
Tak třeba starej Bartoloměj ve věži na náměstí
Byl slyšet v klidných dobách, oznamoval i neštěstí
Když zvonil všichni říkali - hele Bárta mluví
Měli ho všichni rádi a on měl rád je
A on je měl rád
Když měl čas tak i čaroval v druziovských lesích
Nebo si jen tak povídal s Marií i s Annou
A samozřejmě s Václavem, věrným kamarádem
Možná ho brali jako tátu a možná, že vůbec ne
Možná že vůbec ne (a já věřím že jo)
A jak už to v životě chodí i on jednou zemřel
Našli ho dole pod zvonicí - kostel celej shořel
I když roztavil, jeho duše zůstala
Ze zbytků zvonař ulil novej a on zvoní dál
A on zvoní dál, možná je zvonů král
💬 Komentáre
Pridať komentár
https://musicserver.cz/clanek/77844/pisne-nasich-srdci-vanoce-svatky-a-tak-vubec/
https://musicserver.cz/clanek/76094/tatofest-2025-kousek-od-plzne-probehne-oslava-hudby-i-poezie/
https://www.ireport.cz/clanky/rozhovory/rozhovor-znouzectnost-nekoncime-nasi-znouzi-formou-jsme-dosahli-maxima-mozneho
https://musicserver.cz/clanek/73711/znouzectnost-the-end/
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-plzni-se-budou-udelovat-hudebni-ceny-zebrik-vystoupi-pavlicek-ci-znouzectnost/2344841?utm_source=rss&utm_medium=feed
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵