Pokračuji v toulání bez cíle, úplně sám Slabý vzdech barví bílý úder V prchavé přírodě měnících se období Slzy se prolévají bez důvodu „Dokonce i teď tě miluji…“ Neustále padající smutek se mění do čistého bílého sněhu. Skrz to vše zvedám svou hlavu k nebi Předtím než tohle tělo zmizí, teď, když tě mé přání dosáhne… Drž mě ještě aspoň jednou pevně, prosím Navzájem se nechápeme a zraňujeme jeden druhého znovu a znovu I když v těch dobách jsi byla vždy laskavá Pořezal jsem se na náhle podlehlém prstenu Jako tvé sliby ostatním, které jsi nesplnila „Dokonce i teď si vzpomínám…“ Vadnoucí vzpomínky jsou příliš třpytivé jako vždy Chtěl jsem být poblíž Nemůžeme se znovu sejít, ale Vždy jsi byla blízko, abys mě podržela. Jen ty, neměň sebe sama Nemůžu vymazat ty poslední slzy, jenž jsi mi ukázala. I když zmizím spolu s bílým sněhem, chci navždy kvést v tvém srdci Drželi jsme se blízko sebe, nezapomeň na to teplo I když miluješ někoho jiného Nikdy se nevzdám zvuku tvého hlasu, který jsem naposledy slyšel Chci usnout hlubokým spánkem Neustále padající smutek se mění do čistého bílého sněhu Skrz to vše, zvedám hlavu k nebi Předtím než tohle tělo zmizí, teď Když tě mé přání dosáhne Drž mě ještě aspoň jednou pevně, prosím „Drž mě ještě aspoň jednou pevně, prosím…“