Pod křišťálovým lustrem v mramorové hale vyčkávám
jak pacient pod narkózou na operačním sále usínám
bankovní úředníci studují všechny mé mínusy
v hrobovém tichu mizím za za zaprášené fíkusy
Bylo pondělí a mně už docházely síly
bylo pondělí a já jsem myslel na neděli
V květinovém patře srkám kávu zdarma z kelímku
bledé tváře nesou zprávu: "Už to bude! Ještě chvilinku!"
Je mi to jasný, hlavního manažera srazil motýl
pak se mu přetrhla tkanička a ještě nedorazil
A tak se trochu stydím že cítím jen vztek, ale nemůžu jinak a ani nechci
Jsem jako brouk hovnivál který si svou kuličku valí vztekle dál
A mezi orchidejema stála nehybně papundeklová rodina
v životní velikosti jako vzor životního štěstí
Žena - Skuhra, která nezávidí, jen když spí
a chlápek s knírem snící o pustým ostrově a base piva
oba s křečovitýma úsměvama oba ve značkových teplákách
svý děti svírají v objetí jak záchranný kruh
a mně už pomalu dochází vzduch
Bylo pondělí a mně už docházely síly
bylo pondělí a já jsem myslel na neděli
Konečně zazněl gong a na displeji zablikal můj kód
ale já jsem seděl bez pohnutí a zuřivě čuměl na špičky bot
pak jsem vypad ven a šel jsem domů podél jiných bank a obchodů
cestou jsem ti koupil malej kaktus, velkou pizzu a pistácie k tomu
A tak se trochu stydím že cítím jen lásku ale nemůžu jinak a ani nechci
jsem jako brouk hovnivál který si svou kuličku valí s láskou dál
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.