Oh, vidím tvář jako ve snu
Oči, ve kterých se stíny utápěly
Zmrzlé v zmračeném pohledu.
A cítím se jako papír svobodně hořící
Vítr mě rozsypává
Jsem nebe, jsem moře.
Prozatím kráčím
Nekonečné dny nějak živé
Strnule hledím, sním, ledový déšť, napařená kůže
Jenom nějaká mlha v mých očích.
Provazy v mé krvi následují bledý měsíc
táhnou mou duši k nebi.
Stojím tu, kde sen měl kdysi domov
Prázdnota nyní volá,
kde naděje se rozdrolila se stěnami.
A cítím se jako prach, lehčí než vzduch
Okřídlený nejmenším prosebníkem
Osud kdekoliv.
Prozatím kráčím
Nekonečné dny nějak živé
Uchovávají si tempo
Strnule hledím, sním, ledový déšť, napařená kůže
Jenom nějaká mlha v mých očích.
Provazy v mé krvi následují bledý měsíc
táhnou mou duši k nebi.
Hvězdy, ty jsou daleko na obloze, navždy planoucí.
Jizvy, řežou tě hluboko, ale nikdy nepoučí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.