1. Co ^Gpohladí mou duši, co ^Hmizjasní moji tvář? ^CNěžně jak se sluší, i ^Dkdyž nemůžem spát. Ta ^Gmocná síla slov, ten ^Hmilidský dialog, při ^Cněm si zabrečím, při ^Dslově člověčím. ref.Tak si ^Cvěším slova na ^Dháčky a ^Gskládám souvě^Ctí a příčínou jsi ^Dmožná právě ^GTy. 2. Ta slova a slovíčka, jako zvonek a rolnička, nám v srdcích zacinká, jak milá vzpomínka. Vznikne plamínek, rozhoří se ohýnek, a ten nás bude hřát, co víc si můžem přát. ref. 3. Vítězství a porážky, zlá slova jako narážky, ale já to štěstí mám, že nejsem na to sám. Ty jsi můj lék na bolest a pak než bych řekl švec, tentam je můj splín a já to dobře vím. ref. + a příčinou jsi možná právě Ty.