1.) ^AmiNa rozhraní svě^Ctů ^Glásky a zrad^Cy ^Ckoukám na^F hvězdu co hoř^Amií za mé pád^Gy ^Fdo propadliště ^Gdějin^F a vrakoviště sn^Gů ^Fprostě za mé^G činy a za tu sp^Foustu špatných d^Aminů ) Jenom jsem tam stál a hloupě se díval měl jsem snad všechno, tak co jsem ještě chtěl snad jednorožce z křídly, co by se mnou vzlítli do nebe a do ráje a hadí kůži ze mě svlíkli ^AmiTa hvězda ^Choří na pomníku l^Gásky na hřb^Fitově u zlomeného srd^Gce zas m^Cáš ode mě další vrásk^Gy jen rozum ^Fříká člověče n^Amie ) Hloupí, slepí a prázdní v duši zůstanou lidé co zakrývaj si uši když štěstí na ně křičí, oni z hlouposti ho ničí a zbraně smutku zase jednou ve tmě řinčí. Ta hvězda hoří na pomníku lásky na hřbitově u zlomeného srdce zas máš ode mě další vrásky jen rozum říká člověče ne