Ve větvích staletejch stromů dost vysoko nad věcí
sedí jedna mladá holka a křičí že se oběsí
Rukou dotahuje uzly na šňůře prádelní
potom brouká si pár tónů svoji píseň poslední
Poslední…
Ve větvích to šumí a z mraků se spustil pláč
já stojím pod tím stromem a koukám na jeji tvář
má vystrašené oči marně hledá cestu kudy jít
tak ji říkám slez dolů a poď se mnou někam pít
Někam pít…
Tak sem za ní na strom vylez tvář má bledou jako sníh
sundal sem jí z krku provaz a žiju teď s ní ve větvích
Ve větvích…
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.